První krůčky a výběr správné obuvi

Tak a je to tady. Jari před pár dny objevil kouzlo chůze. Už to nejsou jen nesmělé pseudokroky, kdy váháte, jestli udělal krok nebo ve snaze udržet rovnováhu přepadl dopředu. Už to vypadá jako opravdová chůze malého člověka. Je neuvěřitelné, co všechno děti během prvního roku dokáží. Z malé housky zabalené do zavinovačky, kterou jsme si loni přivezli domů, je najednou kluk, který bravurně chodí podél nábytku a začíná chodit bez opory.

První pokusy.

Období prvních krůčků je velkou událostí. Tak nějak podvědomě se na to asi těší každý rodič. Občas spolu rodiče závodí, které dítě chodilo dřív. Někteří pak děti vodí za ruce, aby je to naučili a vyhráli tak pomyslný závod (nejednou jsem to zahlédla v čekárně u pediatričky). Před tímto zlozvykem mě ale několikrát varovala naše rehabilitační doktorka – „I když bude Jára chodit podél nábytku, NEVOĎTE HO ZA RUCE. A řekněte to i všem v rodině. Nechte mu jeho čas, ať si sám přijde na to, jak udržet rovnováhu a jak chodit“. Je to logické – držením za ruce a zvedáním ručiček nad hlavu dítě nutíte jít v nepřirozené poloze a měníte mu těžiště. Dítě má tendenci jít v předklonu a bez opory by upadlo.

A tak jsme Jarimu dali jeho čas. Trvalo 3 měsíce než se z lezení po kolenou, přes obcházení nábytku dopracoval k samostatnému chození. Za tu dobu ale zdokonalil předchozí dovednosti a teď je připraven na chůzi. A jak ho tak pozoruji, jde mu to docela rychle. V pátek to byly nesmělé první krůčky od jednoho člověka k druhému. V sobotu už snaha někam dojít sám. Třeba z obýváku za mnou do kuchyně. Nikdo ho při tom nemusel jistit a pomáhat mu se rozejít. V neděli už se dokázal postavit uprostřed místnosti bez pomoci (dle slov rehabilitační doktorky díky dlouhému lezení po kolenou a stavění se podél nábytku hodně posílil břicho, záda a nohy). Tím mě překvapil nejvíce. No a v pondělí večer už si to před koupáním mastil z koupelny do pokojíčku a zase zpátky. Sice s občasným mezipřistáním, ale to se časem také zlepší. 

Když už máme doma skoro chodícího 
Járu, je pomalu čas začít přemýšlet o koupi botiček. Zatím máme dle doporučení naší rehabilitační sestřičky, pod jejímž vedením jsem cvičila s Jarim Vojtovu metodu, kožené capáčky. Ty jsou ideální do začátku, kdy dítě ještě nechodí. Kožená podrážka neklouže a chodidlo může pracovat a ohýbat se podle potřeb dítěte.

Jako mezistupeň mezi cápáčky a botami máme kotníčkové boty s bačkůrkovou podrážkou. Podrážka je měkká a dovolí chodidlu se při chůzi ohnout a nenutí tak dítě chodit po špičkách. Ty nosí Jari ven, aby ho nezábly nohy, když se plazí v trávě a když si zkouší stavět se třeba u kočárku.

Dle doporučení rehabilitační sestřičky mohou děti nosit boty v momentě, kdy budou

z 80% chodit a lezení už nebude tak časté. Pro tento okamžik bude mít Jari kotníčkové boty s klasickou podrážkou. Zatím je nosí do kočárku, když je opravdu zima. Je na nich už přeci jen vidět ošoupání, protože v nich jedno odpoledne lezl po chodníku před domem.

A jak říká naše rehabilitační sestřička – až budete kupovat první boty, myslete především na několik věcí:

• Obuv by měla být kotníčková 
• Bota s vyztuženou patou a klidně i oblastí kolem kotníků
• Podrážka by neměla být příliš pevná – je nutné, aby šla pohodlně v dlaních ohnout špička, když to budete zkoušet (příliš pevnou podrážku dítě neohne dostatečně a to ho pak nutí chodit po špičkách)
  

Jako dárek za šikovnost dostal Jari vozíček, ve kterém si bude moci na zahradě vozit kamínky a všechny důležité poklady, které s sebou nosí na procházku.