pondělí 30. září 2013

Holčičí víkend v Liberci

Náš holčičí víkend jsme si plánovaly dlouho dopředu. Nebyl sice podle prvotního plánu, ale rozhodně se vydařil. 


Víkend bez dětí a se psy. Takový byl prvotní plán. Ten jsme na poslední chvíli musely změnit a sáhly jsme tak po záložním plánu. Místo víkendu v přírodě, se psy, bez dětí a na výletech jsme si udělaly dámský víkend ve městě, bez psů a bez dětí, s dobrým jídlem, povídáním nad skleničkou vína a dlouhým spánkem.

Po dlouhých měsících od porodu bylo na čase udělat si zase jen čistě holčičí víkend a nechat Jariho doma. Naštěstí už je dobře čitelný a nechat ho babičkám na hlídání je reálné. Už se dá odhadnout jeho denní režim a tak mohu Járu předat s manuálem a s klidným srdcem odjet. Ostatně má rád, když ho hlídá někdo z rodiny.

Pro ty, kteří si chtějí užít víkend bez dětí, ale i s dětmi, vřele doporučuji Liberec. Městský život i toulky přírodou jsou snadno dostupné. Mám kvůli tomu Liberec moc ráda. Tramvaj vás během pár minut doveze do centra, ale také ke sjezdovkám a k lesu. Ideální kombinace.



A zatímco já si užívala sobotu a neděli v Liberci. Jari si užíval sobotní odpoledne u našich a v neděli se vydali s Martinem a našimi kamarády pouštět draky. Na Ladronce jsou teď pro tuhle zábavu ideální podmínky. 

Tati, já bych to chtěl taky zkusit.

Gituška a její nadšení pro jakoukoli činnost.

Jari a Martin - první pouštění draka.

čtvrtek 26. září 2013

Léto s koliemi

Můj blog by podle názvu měl být také o našich kraťandách. Zatím to ale tak nevypadá. Proto jsem dala dohromady pár fotek z léta – fotek s našimi psy.

mi holčičkami m jednu velkou zálibu - záchranařinu, na kterou jsem si ale během krásného léta nějak nenašla čas. Zbožňuji letní radovánky u vody nebo na výletech a tak na tréninky nebyl prostor. To se budu snažit dohnat teď od podzimu. Těším se na to.

Ale aby holčičky nezahálely, věnovala jsem se s nimi další jejich oblíbené činnosti – dogfrisbee. Flekatá Dupinka kvůli svému handicapu nemůže dost dobře obstát v konkurenci. Proto musím házet 2 talíře – pro každou zvlášť. Několik zdařilých výskoků naší atletky Gity se mi podařilo vyfotit.




Jak jsem již psala, během léta jsme kromě plavání vyráželi i na různé výlety. Nejen s dětmi, ale i se psy. Našla jsem fotky z výletu na Mořinu, na Slapy, k Sázavě a z dalších výletů.






Zítra dopoledne jdu na jógu a odpoledne odjíždíme na dámský víkend. Jen tři ženy a jejich psi. Tak jako dřív. Už se moc těším. Těším se na večery s dobrým vínem a na výlety a trénink s našimi psy – bude to pro nás dobrý restart.
 



úterý 24. září 2013

V Chorvatsku s Járou

Není to ještě ani rok, co se Jari narodil, přesto jsme za těch 11 měsíců zvládli již několik výletů, víkendových pobytů s kamarádkami a dětmi a jednu zimní rodinnou dovolenou. Nyní si užíváme první letní rodinnou dovolenou.

Protože jsme zrovna na první rodinné dovolené u moře, pokusím se sepsat postřehy
Společné nadšení z koupání v moři.
z pobytu v Chorvatsku. Všechno je nyní poprvé. Prvně jsme s Jarim 1200 km od domova v Chorvatsku, prvně se koupe v moři, prvně s ním zažíváme přímořský večerní život a prvně jsme na dovolené jen my sami jako rodina.
Chorvatsko jsme zvolili z důvodu, že se sem dá relativně pohodlně dojet autem. Díky tomu je možné si s sebou vzít všechny potřebné věci, které na pobyt s miminkem potřebujeme (cestovní postýlka, kočárek, hračky, jídlo a spousta dalšího, bez čeho si myslím, že se neobejdu) a nemusíme je složitě dopravovat z letiště do penzionu.

Musím přiznat, že asi největší strach jsme měli z cesty autem. Přeci jen je to dlouhá
Všestranné využití Bepanthenu - slouží i jako hračka.
cesta, pro dítě sedící v autosedačce asi i chvílemi nepohodlná a nudná. Proto jsme vyrazili večer, aby největší část cesty vyšla na noční spánek. Úsudek to byl správný – Jari usnul pár kilometrů od domova a probudil se během noci jen jednou, když jsme zastavili na pumpě. Jinak spal až do rána. Je určitě dobré mít po ruce tašku s hračkami, jídlem (mléko, ovocné přesnídávky, mléčná kaše) a věcmi na přebalení (plenky, vlhčené ubrousky, Bepanthen - ten jsem tentokrát využila nejen pro Járu, ale i pro sebe, když jsem si na sluníčku spálila rty
), když cestujete tak daleko. Při zpáteční cestě, kdy jsme jeli přes den, se mi ještě osvědčilo půjčit Jarimu mobil, když už bylo nejhůř a nic jiného nezabíralo.

Protože Jari zatím ještě nechodí, museli jsme s sebou vzít i kočárek. Vzali jsme
Kapitán a jeho koráb.
starý kočár – hluboká korba, velká kola, pořádné odpružení, ne takové to městské vozítko, která má problém i na pražských chodnících. Sice není moc skladný a v kufru auta zabírá hodně místa, ale jinak má samé výhody. Na místních kamenitých plážích nemá nejmenší problém, když jdeme do města, může si v něm Jari pohodlně zdřímnout (pokud zrovna nemá pocit, že nutně musí sledovat okolní dění) nebo v něm může stát či hopsat, když jdeme na výlet. Což ho samozřejmě baví nejvíc a spolehlivě tím rozesměje kolemjdoucí.


Městečko Trpanj a Apartmán Ivona nám doporučil Martinův známý Plaváček a
Výhled z apartmánu.
jsme rádi, že jsme jeho doporučení využili. Apartmán je asi 10 minut chůze od centra v klidné lokalitě. Takže pro dětský spánek ideální (Jari tu ráno spí nezvykle dlouho). Domácí atmosféra a přátelský přístup Ivoše a jeho ženy jsou příjemným bonusem. Na čistou a klidnou pláž je to pár minut pěšky. Při troše štěstí a bez kočárku je ale možné využít koupání i na „soukromých“ plážičkách podél městské promenády. Místní pláže jsou oblázkové (je dobré vzít si boty do vody), ale díky tomu je voda čistá a průzračná. Pro plavání s dětmi tedy ideální.


Z Trpanje je možné jet autem na výlety do dalších měst poloostrova Pelješac,
Vily na pobřeží.
trajektem na Korčulu nebo na výlet po pevninské části Chorvatska. My jsme se vydali na výlet do Dubrovníku. Cesta autem trvala asi 2,5 hodiny. Silnice vede vinařskou krajinou, kde výhledy na vinice střídají výhledy na moře. Příjezd do Dubrovníku je podobný příjezdu do jiných větších měst. Na okraji jsou nevzhledné bytovky, ale střed města je opravdu „perla Jadranu“, jak vždycky říkala moje babička. Jen škoda, že Dubrovník není „kočárek friendly“ město. Všude spousta schodů a příkrých uliček – to chce opravdu dobrou fyzičku. Proto, kdo chce do Dubrovníku s malým dítětem, je lepší vzít si pro něj nosítko nebo krosnu. S kočárkem je to náročnější výlet. Rozhodně je dobré si na Dubrovník vyhradit celý den, protože je toho ve městě (a to nejen ve starém centru) hodně k vidění. My do Dubrovníku dorazili až po obědě a tak jsme si stihli projít jen starou část města.

Centrum Korčuly.
Dalším cílem byl ostrov Korčula. Na Korčulu se jede trajektem z Orebiće. Do městečka Korčula je to z přístavu asi 3 kilometry. Bohužel pro pěší to není úplně ideální cesta, protože podél úzké silnice samozřejmě není chodník (na první pokus jsme se do Korčuly vydali bez auta). Korčula je překrásné historické město. Na rozdíl od Dubrovníku přívětivé pro kočárky. Centrum je malé, ale opravdu nádherné. Staré domy a křivolaké uličky, ve kterých se na jednu stranu zastavil čas, na druhou stranu, to ve starém centru žije. Není to jen o restauracích a obchůdcích se suvenýry, ale ve spoustě domů se bydlí. V centru jsou sice všude schody, ale jsou pro kočárek sjízdné. Určitě stojí za to, stejně jako v Dubrovníku, projít si nejen centrum města, ale také zbytek města. Všude je spousta příjemných kaváren a restaurací.

Když už jsme byli na Korčule, vydali jsme se na druhou stranu ostrova, do městečka Vela Luka. Bohužel hodně pršelo, když jsme do města dorazili, a tak jsme si dali jen kávu v kavárně na nábřeží a jeli jsme zpátky domů.

A posledním, pro mne krásným městečkem bylo Lovište. Kavárny a restaurace podél
zátoky lákaly k dopolednímu posezení ve stínu borovic a celé městečko mělo takovou příjemnou lenivou atmosféru. Koupání v zátoce bylo jiné než v Trpanji. Voda tu byla teplejší, dno bylo písčité. S trochou odvahy jsem nakonec zvládla prokličkovat mezi sumýši, kterých bylo na dně nepočítaně, a koupání v teplé vodě si užila.


Spoustu zajímavých míst jsme viděli jen z auta nebo neviděli vůbec a tak se do Trpanje asi ještě někdy vrátíme. Pro rodinnou dovolenou to bylo moc hezké místo. 

Náš řidič.

pondělí 23. září 2013

Jóga

Poslední měsíce se vše točí kolem dětí. S naším Komandem se pravidelně vídáme, chodíme na výlety, venčit psy nebo děláme dětem herní odpoledne u některé z nás doma, když je venku ošklivo. Času pro sebe samotné máme málo.

A tak jsem s radostí uvítala Ninčin nápad, že bychom mohly společně chodit na jógu. Ninka na jógu chodí už více než rok a moc si cvičení pochvaluje. A tak jsem se na začátku prázdnin nechala zlákat. Znám se, že jak jde o to se pravidelně zničit nějakým sportem, že nemám výdrž a tak jsem překvapena sama sebou, že chodím pravidelně už skoro 3 měsíce cvičit. A děkuji Martinovi, že ráno hlídá Jariho, abych mohla jít na jógu.

Pro mne to nyní není jen o samotném cvičení, které mě opravdu baví, přináší mi dobrý pocit z vynaloženého úsilí, pomáhá mi protáhnout si bolavá záda a posílit svaly, o kterých jsem ani nevěděla, že mám. Je to pro mne také jednou týdně čas vyhrazený jen pro mne. Bez dětí, bez Jarinka, bez psů. Prostě jen holčičí chvilka jedno ráno v týdnu. Dvě hodiny, které mi krásně dobijí baterky.

Většinou se mi ráno samozřejmě nechce vstávat, ale když vím, co mě čeká, nakonec z postele vylezu a těším se, že budu zase chvilku sama. Že budu dělat něco, co mne baví a při čem načerpám síly do dalších dní. Po cestě zpátky už se zase těším, až se doma potkám s těmi mými kluky a psími holkami. 

neděle 22. září 2013

Cestování MHD

Už několik týdnů přemýšlím, jak sepsat to, co se mi honí hlavou pokaždé, když jedu s kočárkem pražskou MHD. Většinou ve mně cestování zanechá pocit, že své okolí obtěžuji, překážím kamkoli se postavím a že si všichni oddechnou, až vystoupím.


Sama na zastávce - trochu si máknu, abych nastoupila.
Naštěstí to poslední dobou není až tak strašné. Možná jsem si již přivykla pohledům spolucestujících, možná že to jen občas zbytečně zveličuji a možná že se cestování stalo jednodušším od doby, kdy jsem si koupila nový, lehký, kočár.
Každopádně je až s podivem, že spolucestující jsou daleko více ohleduplní k matce s kočárem než k těhotné. Za celou dobu těhotenství se mi nestalo, že by mě někdo ze spolucestujících pustil sednout a to jsem někdy měla opravdu blízko k omdlení. Ale jako matku s kočárkem mě už párkrát někdo sednout pustil. Zvláštní.

Sama v metru není takový problém.
Protože mám dvě psí holky a často jezdím venčit Jariho i holky, jezdím většinou autem. Když ale jedu do centra, na úřad nebo na návštěvu, kam s sebou psy neberu, jezdím MHD. Kvůli cestám do města jsem si pořídila nový kočár. Je skoro o 6 kg lehčí než terénní kočár, který mám na venčení v lese. A tak je s ním cestování mnohem jednodušší. Už se nemusím na zastávce doprošovat o pomoc, prostě popadnu kočár i s Járou a „bez námahy“ nastoupím. A už se mi několikrát stalo, že když mě lidi na zastávce takhle vidí nastupovat, najednou není problém ke mně přistoupit a nabídnout mi pomoc.




Kromě lehkého kočáru je ještě důležité být dobře sbalená na cestu. Kromě přebalovací tašky s sebou ještě vozím několik hraček a knížek, abych Jarimu zpříjemnila cestování. Když je cesta dlouhá a už ani hračky nezabírají, mám v záloze ještě nějakou dobrou svačinu, protože ta zabere téměř 100%.



Jari je z cestování nadšený.
Jízda MHD sice není tak pohodlná jako jízda autem, ale častokrát je to rychlejší – hlavně při cestě do centra. Takže pokaždé když mě čeká jízda autobusem či metrem, říkám si, že je důležitá dobrá příprava na cestu (nezapomenout sbalit vše potřebné), úsměv a dobrá nálada. Pak to totiž jde zvládnout levou zadní.  

neděle 15. září 2013

Návrat do práce


Vrátit se do práce? Když je Jarimu jen půl roku? A jak myslíš, že to bude zvládat a kdo ho bude hlídat? A to budeš celý den pryč?

Endoskopie - vyndaváme tyčku od zmrzliny.
S takovými reakcemi okolí jsem se také setkala, když jsem začala uvažovat o návratu do práce. Ale také bylo kolem mne dost lidí, kteří mne v mém nápadu podpořili, když jsem občas pochybovala, zda dělám správně, když se chci vrátit do práce.  Váhala jsem zpočátku dost, protože nabídka byla pouze na poloviční úvazek, což je v mé práci minimálně sedm 12-ti hodinových služeb (někdy se ale služba klidně protáhne třeba na 16 hodin). Než jsem stačila říci ano nebo ne, situace v práci se změnila a pro mne byla nová nabídka – občasné záskoky. Což mi vyhovovalo více než nabídka polovičního úvazku a tak jsem na nabídku kývla. Když není čas dovolených, jsem v práci většinou na 3 dny v měsíci (přes léto bylo služeb pochopitelně víc).

Jari s Ninkou.
Vrátit se alespoň na pár dní v měsíci do práce hodnotím jako skvělý nápad. Prospívá to mně i Jarimu. Já alespoň občas vypadnu z mateřského stereotypu a „vysypu si sunar a plínky“ z hlavy, dostanu se do kolektivu lidí, kteří neřeší od rána do večera miminkovské starosti, a hlavně se zase dostanu do pracovního tempa a připomenu si, co a jak se dělá. 

A Jari? Ten se tváří spokojeně, když ho vezu k babičkám nebo mojí sestře Nině na hlídání nebo když o víkendu zůstává doma s Martinem (to si pak užívají pánský den – někdy jsem ráda, že nevidím, co všechno dělají). Díky nim má zase nové podněty, učí se přizpůsobit se jinému dennímu režimu, poznává nová prostředí, nové lidi. Myslím, že až nastane čas nástupu do školky, bude pro něho výhodou to, že umí být občas beze mne v jiném kolektivu.



pondělí 9. září 2013

Výletní deník

Volný čas, který teď s Járou mám, se snažím aktivně využít. S naším Kočárkovým Komandem (5 matek, 5 dětí a 5 psů) vyrážíme na společné výlety, dovolené nebo prostě jen venčit psiska. Některá místa, která jsme navštívili, jsou vhodná pro malé děti a kočárky, jinde to nebylo s kočárkem snadné. Proto bych ráda sepsala tipy, kam se vydat ve volném čase s dětmi a kterým místům se raději vyhnout. Bude to taky takový stručný výletní deník pro naše Komando na pokračování.

Pražská ZOO a courání podzimní Prahou

Komando na Pražském hradě.
Járův první výlet s naším Komandem jsme uskutečnili na začátku listopadu. A protože byl docela hezký podzimní den, vyrazili jsme na celé odpoledne do ZOO Praha. Zahrada je dobře bezbariérově přístupná, proto pro nás bylo chození s kočárky bezproblémové. Pražskou ZOO jsme si oblíbili a tak jsme tam vyrazili už několikrát. Své kouzlo má hlavně na jaře a v létě, kdy je zde k vidění spousty zvířat, je možné dát si oběd v některé z restaurací a když děti usnou, můžou si maminky ve stínu vychutnat zaslouženou kávu.

Inspirovány Vendulkou, koupily jsme si v ZOO Turistické deníky a začaly jsme našim dětem sbírat Turistické vizitky z výletů. Hezky se nám deníky plní a na lov vizitek vyrážíme poměrně často.

Dalším z podzimních výletů byla odpolední procházka na Pražský hrad a na Petřín. Pokud to jen trochu jde, je lepší jet MHD (protože tou dobou byl Jarimu měsíc, jela jsem raději autem), protože najít volné parkovací místo není úplně snadné. Procházka na hrad není nikterak náročná a tak jsme z hradu vyrazili ještě na Petřín. Vyšlápnout kopec od Strahovského kláštera až k rozhledně dá každému, kdo tlačí kočár zabrat, ale pořád je to příjemnější než cestovat lanovkou. Lanovka na Petřín je určitě skvělým zážitkem pro všechny děti, ale pro matky s kočárky je spíše hororem. Ani jedna stanice není bezbariérová, a když se k tomu ještě přidá dav uspěchaných spolucestujících, není to nic příjemného.

Jeseník
Kouzelná Karlova Studánka.
Na začátku ledna jsme vyrazili na první rodinnou "skorodovolenou". Martin jel do Jeseníku pracovně na 14 dní. Plán byl jasný – během dne byl Martin v práci a my dva jsme vyráželi na výlety. Ubytovaní jsme byli v Lázních Lipová, které pro mě nebyly turisticky až tak zajímavé a tak jsem autem jezdila po okolí na výlety. Díky tomu, že máme terénní kočár s velkými koly, mohla jsem si dovolit brouzdání zasněženou krajinou a netrávit tak všechen čas pouze ve městě. V Jeseníku jsem si oblíbila jednu kavárnu, do které jsem chodila na dopolední bezkofeinovou kávu. Jari většinou spal v kočárku a já si tak mohla číst.

Hezký výlet je určitě do lázeňského komplexu Priessnitzových lázní. Lázně jsou situovány na kopci, takže to chce se pořádně opřít do kočáru, dobře rozložit síly a s chutí nahoru (méně zdatní mohou přijet do lázní autobusem z Jeseníku). Na kopci je krásná lázeňská kolonáda a naučná stezka mezi stanovišti jednotlivých procedur. V létě určitě o to příjemnější, že si můžete odpočinout na lavičkách.

Pro mne nejkrásnější výlet byl do lázní Karlova Studánka. Je to malebné horské městečko – dřevěné domky, upravené parčíky, i v zimě udržované chodníky, takže procházka není nijak náročná. Krásná turistická stezka okolo celého městečka mě vedla od jednoho lázeňského domu ke druhému, ke sjezdovce a kolem školy a školky až k lázeňskému domu, ve kterém je plavecký bazén a krásná restaurace a kavárna.
Škoda, že druhý týden našeho pobytu nebylo příznivé počasí a nemohli jsme vyrazit na další celodenní výlety.

„Babymushing“ týden v Peci pod Sněžkou
Wendy, kluci a holčičky na výletě do Obřího dolu.
V únoru jsme s Vendulkou, dětmi a psy vyrazili k nám na chalupu do Pece pod Sněžkou. Zasněžená Pec je za slunečného počasí krásná a o to krásnější, když můžete vyrazit na výlet za město.  Protože jsme správně tušily, že s kočáry bychom se nikam daleko nedostaly, koupily jsme si hliníkové sáňky a měly je pro kluky místo kočárků. A když jsme do saní ještě zapřáhly psy, bylo o zábavu nejen nás, ale i kolemjdoucích postaráno. Na víkend za námi ještě dorazili Markéta s Járou a Zuzu – inspirováni naším nápadem, i oni si pořídili pro Zuzu sáňky.
Se sáňkami jsme se pohodlně dostali do Boudy pod Sněžkou i na Jelení louky. V obou chalupách nebyl problém zaparkovat spící děti v lyžárně a jít na oběd i s bandou čtyř psů. Obě chalupy jsou také baby friendly. Mohli jsme si půjčit dětskou jídelní židličku, hračky a na Jeleních loukách nechat děti hrát si v dětském koutku.

Český ráj s Komandem
Na mostě před Valdštejnem.
Nápad na společný prodloužený víkend jsme měly už dlouho. A díky Terezce, která se pečlivě věnovala výběru chalupy, do které bychom mohli s dětmi jet, jsme v květnu vyrazili do Českého ráje. Ubytovaní jsme byli v penzionu Agáta, který je pro rodiny s dětmi ideální – herna hned vedle kuchyně, na zahradě pískoviště, houpačky, bazén a trampolína, zahrada je oplocená a tak mají děti útěk ze zahrady ztížený. 

První den jsme jeli do Turnova, abychom si prošli centrum a dali si oběd. Město je pro kočárky dobře vyřešené – široké chodníky a žádné schody. Po obědě jsme vyrazili na výlet na Hrubou skálu a Valdštejn. Abychom se vyhnuli náročné cestě do kopce, zaparkovali jsme u Hrubé skály a vydali se po turistické stezce na Valdštejn. Pro ty, kdo mají terénní kočárky, není lesní terén problém, cestu ale zvládnou i ti, kdo mají golfky (Terezka s Evičkou to mohou potvrdit). Cesta vede skoro celou dobu po vrstevnici a tak je to příjemná 4 kilometrová procházka s krásnými výhledy na skalní město.

To jsou jen ve zkratce podzimní, zimní a jarní výlety. Místa, kde se nám s Komandem líbilo a kam bychom se zase rády podívaly. O letních výletech a akcích bude příští Výletní deník. 

středa 4. září 2013

Příkrmy

S příkrmy jsem u Jariho začínala krátce po ukončeném 4. měsíci. Naše doktorka byla pro začátek příkrmů od ukončeného 5. měsíce. Já ale začala asi o 14 dní dříve, protože se mi hlavně večer zdál Jari hladový a noční spánek začal být více přerušovaný.

Začátky příkrmů - večerní nemléčná kaše.
Mezi 4. a 5. měsícem jsme začínali s nemléčnou kaší (Rýžová krupička od Nestlé), kterou jsme zpočátku dělali hodně řídkou, aby se Jarimu dobře polykala. Nejprve pár lžiček k večeři a poté ještě dokojit. O pár dní později pár lžiček i k obědu a opět dokojit. Množství kaše jsem postupně zvyšovala a díky zavedení příkrmů se mi podařilo naučit Jariho pít mléko z lahve. Prostě se najednou zcela automaticky napil z lahve, když chtěl zapít kaši. Do té doby totiž lahev úspěšně odmítal.



Mrkev - první zeleninový příkrm.
Od ukončeného 5. měsíce jsem na doporučení doktorky začala zavádět zeleninové příkrmy. Každý druh potraviny se zkouší cca 3 - 4 dny kvůli případným nežádoucím reakcím, než se přidá další potravina. U dětí ohrožených alergií se zkouší až týden. Začínali jsme s mrkvovým pyré k obědu (nejprve 2-4 lžičky), po té ještě kojení. Postupně se zvyšuje dávka příkrmu až na cca 100 - 125 g a po té se již nedokrmuje mlékem.

Další zelenina: brokolice, květák, špenát, cuketa, pastiňák, kedluben, dýně, lilek, brambory

Vařila jsem dle doporučení kamarádek – cuketu, dýni, lilek - oloupat a vydlabat semena, u květáku a brokolice vařit jen růžičky, ne stonky. Vařím hodně do měkka, je možné přidat kousek másla (ne margarínu) nebo několik kapek olivového oleje. Vždy jsem vše rozmixovala do hladka na kaši, dle hustoty přidala vodu, ve které jsem vařila.

Mezi 5. a 6. měsícem jsem postupně začala přidávat maso (kuřecí, krůtí, králičí, hovězí). Maso by mělo mít dítě 2-3x týdně, později klidně i 4x týdně. Osvědčilo se mi uvařit více masa, zeleniny a přílohy (rýže, brambory, kus kus, pohanka, ovesné vločky), vše smíchat a nadávkovat si jednotlivé porce do skleniček. Ty si pak dávám zmrazit, a když někdy nestíhám uvařit oběd, mám v mrazáku zásobu. Zmrazené porce neohřívám v mikrovlnce (pokud tedy hodně nespěchám), ale v ohřívačce.
Asi týden po zavedení masových příkrmů jsem dle doktorky mohla začít přidávat ke svačině ovoce. Ovoce loupu a krájím či strouhám na menší kousky. Zpočátku jsem jablka a hrušky vařila. Také je možné ovoce nastrouhat na skleněném struhadle. Ke svačině je možné také smíchat nastrouhané ovoce s vařenými ovesnými vločkami.

Další ovoce: švestky, broskve, meruňky, nektarinky, borůvky, maliny, jahody, šťáva z hroznového vína (jen šťáva), meloun. V létě se prakticky fantazii meze nekladou.

Od ukončeného 6. měsíce přidávám do jídla vařený žloutek a lepek. Pro zvykání si na lepek prý stačí malý kousek rohlíku či jeden piškot. Také nám sestřička doporučila Osmizrnnou kaši od Nestlé, kterou stačí dávat 1 – 2x týdně.

Od ukončeného 7. měsíce jsme začali přidávat mléčné výrobky. Ke snídani mívá Jari bílý jogurt nebo chleba s Lučinou pro děti.

Postupem času, jak dítěti rostou zuby, je dobré učit dítě jíst větší kousky potravy. Pyré tedy nahrazovat potravou nahrubo rozmixovanou nebo rozmačkanou.

Když se tak zpětně dívám na fotky, napadá mě ještě jeden postřeh. Zpočátku jsme pro Jariho měli malé lžičky, které jsme postupem času vyměnili za čajové lžičky běžné velikosti.



Se zavedením příkrmů jsem také poznala, že dítě může mít opruzeniny. Stolice přikrmovaných dětí má jiné pH než stolice kojených dětí a je tak „agresivnější“ vůči dětské pokožce. Dokud byl Jari kojený, mohla jsem péči o dětskou prdelku docela flákat a nikdy se nic nestalo. Že může být nepřebalená plenka problém a opruzeniny mohou miminku znepříjemnit život, už teď vím. Stačilo jednou a od té doby prevenci opruzenin věnuji důkladnou pozornost. Pravidelně přebaluji, nenechávám Jariho ve špinavé plence zbytečně dlouho, mažu Bepanthenem (ze všech vyzkoušených mastí a krémů se mi v prevenci osvědčil nejlépe, protože pokožku hydratuje, dobře se roztírá a když přeci jen objevím zarudlé místo, stačí na noc pořádně namazat Bepanthenem a do rána je vidět zlepšení), omývám pod vlažnou tekoucí vodou (vlhčené ubrousky používám jen na procházkách) a umytý zadeček nechávám pořádně uschnout. Také nechávám několikrát během dne Jariho bez plenky, aby pokožka zadečku byla na čerstvém vzduchu a nepařila se pod plenkou.