čtvrtek 30. října 2014

Pohádky nejen pro dlouhé podzimní večery

Je to celkem nedávno, co Jari přišel na chuť pohádkám. V září, když byl nemocný a bylo nutné ho pár dní držet doma v klidu, jsme objevili kouzlo pohádek. Začalo to celkem nevinně - jedním dílem Prasátka Pepiny. 

Pepina měla takový úspěch, že si jí začal vyžadovat po probuzení, před odpoledním spaním a za krátko by u Pepiny vydržel snad půl dne. Přiznám se, že jsem začala pohádky využívat hlavně ráno, abych v klidu zvládla ranní koupelnu, připravit snídani a nakrmit zvířata. Ta půlhodinka, kdy Jari sleduje ráno pohádku a já mám čas jen pro sebe je skvělá. Den mi tak začíná více v klidu a není to maraton hned od rána.

Nějakou dobu jasně vedla Pepina a pár týdnů nebyl zájem o jiné pohádkové hrdiny. Některé díly už známe nazpaměť. Sice občas nemůžu Pepině přijít na jméno pro její sebestřednost, urážlivost, pro to jak z tatínka dělá největšího nešiku v rodině, ale musím jí připsat i určité zásluhy. Nenásilně děti učí, jak to v běžném životě funguje - že na hřišti musí být děti ohleduplné k ostatním, že do kaluží se skáče jen s holinkami nebo že když svítí v létě sluníčko, je potřebné se namazat opalovacím krémem.

Postupně ale Pepina opouští své výsadní postavení a o přízeň se dělí s Medvědy od Kolína a dvojicí Pat a Mat. Ty už má Jari dokonce své vlastní. Dostal je od mojí mamky k narozeninám.
Některé díly zná Jari už nazpaměť a oblíbené díly chce pustit, když je unavený nebo mu není dobře.

Figurky Pata a Mata jsou pro něho novými kamarády. Když je dostal, hned s nimi běžel do zahrady, ukázat jim vše, co je pro něho důležité a co má rád. Jsou pro něho natolik důležití, že je vozíme všude s sebou. Z okna auta jim ukazuje, kam jedeme, bere je s sebou na plavání, aby jim ukázal bazén a když jsme včera balili na cestu za Madlou a Hynečkem, přihodil je do tašky se slovy "Pat a Mat ukázat Hynečkovi". Tak moc důležití pro něho jsou.

S příchodem pohádkových hrdinů do Jarinkova života přišla i jeho nová přátelství - jeho noví kamarádi a hrdinové mu pomáhají zvládat nepříjemné situace - např. na plavání skáče jako poník Péťa, plave s pomocí žížalek, které zná z Pepiny a na oplátku on svým kamarádům ukazuje, co má rád a bere je s sebou na výlety.

Jaké hrdiny a pohádkové kamarády mají vaše děti?
A jaké jste měli vy?

Jari, Pat a Mat - nerozlučná trojice. 


úterý 21. října 2014

Bepanthen Plus - pomohl na komáří štípnutí

Že jsou komáři mrchy štípavý, to ví každý. Já s tím naštěstí problémy nemívám, ale někdo to bohužel hůře snáší a štípance se mu hned zanítí. 

Jedna z mých kamarádek byla tak hodná a udělala ze sebe pokusného králíka. Protože jí na hojení štípanců nepomáhá Fenistil, který většina mých známých pro tento účel používá, udělaly jsme pokus s Bepanthenem Plus

Největší štípance mazala po dobu jednoho týdne (alespoň 1x denně) Bepanthenem Plus. Ty menší štípance nemazala vůbec. 

Jak pokus dopadl, je vidět na fotkách. 

Před začátkem mazání - oteklá a zapálená místa po štípnutí komárem.



Po týdnu mazání - už jen drobné pupínky. Na některých jsou strupy. Pokožka už je klidná, není horká a nesvědí.



Po týdnu bez mazání - štípanec na noze je ještě stále zarudlý a zanícený.


pondělí 20. října 2014

Narozeninové oslavy

Máme za sebou narozeninový víkend. Narozeniny oslavil Ondra, Lelí, Jari a Alenka - moji milí oslavenci, přeji vám ještě jednou všechno nejlepší. 

Sobotní oslavu jsme věnovali oslavencům Jarimu, Alence a Ondrovi.
Jari se vyblbnul s Norinkou. Hlavně večerní rozbalování dárků a řádění před spaním si oba moc užili.





A v neděli jsme oslavovali narozeniny Jariho, Lelí. A také Sářin svátek.
Sárinka je o rok mladší. Před nedávnem začala chodit a tak už může lumpačit s Járou.






neděle 19. října 2014

DIY: Narozeninový dort

Tento týden Jari oslavil 2. narozeniny. I tentokrát jsem se rozhodla, že nebudu kupovat dort, ale že se pokusím ho upéct sama. Tedy s pomocí Magdalény a Reny. 

Protože v říjnu neslaví narozeniny pouze Jari, ale také Ondra, Lelí a Alenka a naše mami a Sára mají svátek, upekly jsme dorty dva, aby bylo té dobroty dost pro všechny.
Udělaly jsme si s kamarádkami holčičí den a u pečení jsme aspoň stihly probrat vše důležité. Holkám děkuji za pomoc a Lelí děkuji za zapůjčení všech udělátek na pečení.


Dort měl velký úspěch a všem moc chutnal a tak se podělím o recept.

DORT LÍNÉ KUCHAŘKY

1 hrnek = 250 ml

1 hrnek smetany ke šlehání (nejlépe 30% +)
1 hrnek krupicového cukru
3 vejce
1 vanilkový cukr
2 hrnky polohrubé mouky
1 prášek do pečiva

Všechno dát do mísy a pořádně promíchat. 


VANILKOVÝ KRÉM

4 vanilkové pudinky
1 mascarpone
1 litr plnotučného mléka
1 kostka másla

Množství mléka jsme dávaly od oka, tak aby puding nebyl moc řídký a vznikl nám hustý krém. 

Jednotlivá patra dortu jsme namazaly vanilkovým krémem a kvalitní malinovou zavařeninou.
A důležitý poznatek: povrch a boky dortu nechat suché, nemazat na povrch krém ani zavařeninu. Krém totiž způsobuje, že fondán měkne.

Jak už to tak bývá, konečnou podobu dortů jsem si zapomněla vyfotit. A tak mám jen fotky z oslavy a to už dorty nebyly ve 100% kondici (bohužel převoz autem jim na kráse moc nepřidal).

Pro milovníka hasičských aut. 

A pro milovníka mašinek. 



úterý 14. října 2014

Druhé narozeniny

Jari dnes slaví druhé narozeniny. A mně se hlavou honí spousta vzpomínek na den, kdy se narodil, na hezké dny, které jsme společně prožili a spousta myšlenek o tom, co nás čeká dál.

A nejsem schopná to teď všechno smysluplně sepsat. Je neuvěřitelné, že už jsou našemu Ledňáčkovi dva roky. Jako naše první dítě a vlastně první dítě v rodině (první vnouče, první synovec) měl velký a jistě nelehký úkol – naučit nás být rodiči, prarodiči, tetičkami a strýčky. Jistě to zpočátku s námi neměl jednoduché, ale svou vytrvalostí a milou a vstřícnou povahou to dokázal.

Tak jde čas s Ledňáčkem - říjen 2012 až říjen 2014.

Za ty dva roky se z nás stali rodiče, kteří jsou totálně paf ze svého dítěte. Nejsme zatím žádní mazáci, ale zelenáči už také nejsme. Ve spoustě věcí jsme si již mnohem jistější než na začátku a hodně se toho ještě budeme muset naučit. A já Ti, Jari, za nás slibuji, že se budeme nadále snažit, být Ti dobrými rodiči.


Děkuji Ti, že tu s námi jsi a že se můžeme těšit z Tvých pokroků. 

Dva roky spolu. Jaký asi bude ten třetí?

čtvrtek 9. října 2014

Druhé dítě

Kdy je správný čas na druhé dítě? Tak na to neexistuje správná odpověď. Každý to cítí jinak, každý si najde klady i zápory na tom, proč zrovna on to má tak jak to má. Já hledala odpověď několikrát. A myslím, že už v tom mám jasno.

Jari s mým bráchou Jakubem. Tady bylo Jarimu pár hodin.
Nechci mít jedináčka, to mi bylo jasné od začátku. Tak kdy tedy je správný čas na druhé dítě? Věkový rozdíl 2 roky se mi z mé vlastní zkušenosti zdál super. S Ninkou jsme si rozuměly od mala. Když jsme byly malé – přizpůsobovala jsem se já jejím možnostem a dovednostem. Když jsme povyrostly, rozdíly mezi námi se smazaly a my měly společné kamarády a společné zájmy. Je to častý model ve spoustě rodin, mít děti 2 roky od sebe, tak proč to tak taky nemít.

Jenže čas rychle běžel a blížil se termín, kdy bych měla otěhotnět. A tak jsem to začala promýšlet. Zleva a zprava jsem hodnotila, zda je rozumné mít děti 2 roky od sebe. Prostě jsem si neuměla představit, že sotva se jeden kolotoč starostí o dítě začíná zastavovat, já hned nastupuji do dalšího kola. Vím, že se to dá zvládnout, ale já to nechci mít jako závod a útočit na vítězství v soutěži Matka desetiletí. 

Pendlovat mezi batoletem, které ještě moc nespolupracuje a umí dělat naschvály a využít mé nemotornosti až budu mít velké břicho (že je Jari naschválníček, ví každý) a mezi miminkem, které sice hodně času prospí, ale zase je pro mne daleko náročnější péče o něj (přebalování, řešit jestli mám doma kojeneckou vodu, jestli mám na výlet sbaleno dost přesnídávek, Bepanthen, plenky atd.)? Děkuji, takhle pendlovat nechci.

Nakonec jsem to celé přehodnotila s tím, že minimální věkový odstup bych si představovala 2 a půl – 3 roky.

Zkrátka, chci si ještě užívat Jariho a věnovat se jenom jemu. Učit ho novým věcem, poznávat s ním svět, být u jeho prvních velkých úspěchů a moci si to naplno užít. Chci mu dát maximum, co můžu dát, než se narodí jeho sourozenec, než bude čas vypustit Jariho do školky a věnovat se dvěma dětem. Jari je teď v období, kdy všechno nové nasává jako houba a my se jen nestačíme divit, co nových dovedností už umí. Skládá jednoduché věty, manuálně je čím dál tím zručnější, chodí na nočník, pomáhá mi s běžnými domácími pracemi a častokrát mě překvapí, kolik si toho pamatuje a jak si dává věci do souvislostí. A mě strašně baví být u toho naplno. 
Jari skoro dvouletý s tatínkem.

Zároveň je péče o něj pořád ještě fyzicky náročná a s velkým břichem by byla dvojnásob náročná. Po celém bytě se válí hračky, na procházkách běhá jako splašený a já běhám za ním nebo si postaví hlavu, že už nemůže a že potřebuje nést. A už se vidím, jak tohle všechno dělám s velkým břichem. Znám se a vím, že bych akorát tak byla každý den naštvaná, že jsem přecenila své možnosti.


Než se do toho krásně bláznivého kolotoče pustím znovu (a na těhotenství se fakt těším, protože pro mě to bylo moc hezké období), chci mít pocit, že jsem trochu odpočatá a že jsem Jarimu pomohla vybudovat nějaké základy, na kterých můžeme dál stavět, abych se pak se stejným nasazením (i když u prvorozených dětí je to asi úplně jiné než u těch dalších) mohla věnovat druhému miminku. 

čtvrtek 2. října 2014

Památník Osvětim

Cestou z dovolené jsme se zastavili v Osvětimi.

Památníky Auschitz I. a Auschwitz II. Birkenau jsou velmi působivé.
Tragické osudy milionů lidí,kteří byli do koncentračních táborů dopraveni, kruté praktiky příslušníků SS - to vše stále nad těmito místy visí ve vzduchu.

Nechť se tato hrůza již nikdy neopakuje.

Vstupní brána, brána do jednoho ze sektoru ubytoven, strážní věže a zaplavená jáma, do které byl sypán popel zavražděných.

Pamětní desky ve 22 jazycích (tolik národností bylo v Osvětimi), nahoře - krematorium a "umývárny", vpravo dole - pomník na kolejích, po kterých přijížděly transporty