Naším okolím obchází v posledních měsících nějaká
viróza – zvrací lidi i zvířata. Na veterině řešíme zvracení skoro každý den a
nakonec to postihlo i nás. Jediný, kdo v lednu nebyl nemocný je kocour
Zmizík (toho asi jen tak něco nesloží).
Průběh byl sice úporný a náročný, ale naštěstí dost rychlý.
Za den bylo hotovo. V sobotu začal Martin a v neděli večer už mu bylo
dobře. V pondělí odpoledne jsme ho vystřídali já s Jarinkem a od
středečního rána už nám je zase hej. Musím ale uznat, že když se zvracení
spustilo i u Járy, bylo mi docela úzko. Viděla jsem na nás dospělých, jak nás
to vyčerpává, a nedovedla jsem si představit, jak dlouho to může vydržet 15-ti
měsíční dítě.
Nakonec nám pomohlo
podávat Jarinkovi po lžičkách (když
se napil víc, zvracel) lehce oslazený slabý černý čaj. Pití čaje jsme střídali s pitím Kulíška (rehydratačního roztoku) a když se Jari dožadoval jídla, dostal
kousek suchého rohlíku.
V průběhu úterý a středy ještě Járu jako dozvuk
onemocnění potrápil průjem a tak jsme pečlivě mazali Bepanthenem při každém přebalení, abychom se vyhnuli opruzeninám,
což se podařilo.
Jsem moc ráda, že jsem v pondělí po obědě dobře
vyhodnotila situaci a odvolala návštěvu u Wendy (chtěly jsme vyrábět Jonášovi k narozeninám domeček). Moc by
mě mrzelo, kdybych nakazila Wendy, Jonáše i Maránka. Pro tam malé miminko, jako
je Maránek, by to bylo obzvláště těžké.
Naštěstí jsme si to odbyli na začátku týdne a teď už se můžu v klidu připravit na Aileenčin porod - termín má 1.2., tak jsme zvědaví, kolik štěňátek se jí narodí.
Naštěstí jsme si to odbyli na začátku týdne a teď už se můžu v klidu připravit na Aileenčin porod - termín má 1.2., tak jsme zvědaví, kolik štěňátek se jí narodí.