čtvrtek 29. srpna 2013

S dětmi čas tak rychle letí

Vnímání času je fakt relativní. Jednou mám pocit, že se vleče, jindy se mi zdá, že hrozně rychle utíká. Na dnešním výletu do ZOO jsem si uvědomila, jak rychle čas letí, když jde o růst dětí.


Komando na listopadovém výletu.
S naším Kočárkovým Komandem jsme za dobu, co je Jari na světě byli na několika společných výletech. Náš první výlet byl do pražské ZOO v listopadu 2012, kdy byly Jarimu 3 týdny. Tenkrát prospal celý výlet. Ležel zachumlaný v kočárku a nikdo o něm celou dobu nevěděl. Ostatní děti tou dobou jezdily v hlubokých kočárcích, nikdo z nich ještě nechodil, Zuzu tou dobou ještě ani neseděla. 



Uběhlo 9 měsíců a my se znovu vydali do ZOO. A já se nestačím divit, jak velký pokrok děti udělaly a jak moc se nám za tu dobu změnily. V tomto věku opravdu dělají neuvěřitelné pokroky a je velký rozdíl mezi novorozencem a 10-ti měsíčním dítětem. A na fotkách je to dobře vidět.

Komando v plné síle na srpnovém výletu.

Na dnešním výletě byl Jari skoro celou dobu vzhůru, protože si nemohl nechat ujít tolik nových vjemů. V kočárku lezl sem a tam, stoupal si, aby dobře viděl do ohrady se zvířaty, se zaujetím pozoroval zvířata. Kuba a Adélka už suverénně běhají, Jonáš chodí a Zuzu chodit začíná. Všichni už umí napodobit, jak dělá kůň, koza, kráva či kachna.
Jonáš, Jakub, Adéla, Jaroslav a Zuzana.
Dnešní návštěva ZOO byla úplně jiná než ta listopadová. Už nebylo možné celý den nechat děti v kočárcích a sednout si na dvě hodiny na kafe, protože to je pro chodící děti nuda. Musely jsme jim také dát čas na hraní a běhání neb už jsou přeci velcí a potřebují si hrát. A je skvělé, že si umí hrát společně, protože se znají a mají se rádi. 


Jari - 3 týdny.
Jari - 10 měsíců.


pondělí 26. srpna 2013

Děti a hudba

Již od malička mám dokonalý „hudební hluch“ a když se snažím zpívat, bývá to opravdu dosti nekvalitní hudební zážitek. I přes to jsem celé dětství chodila na hodiny klavíru, s rodiči si zpívala v autě, s babičkou na procházkách. Časem jsem se začala stydět, nechtěla jsem obtěžovat okolí svým „zpěvem“.

Než se narodil Jari, nedovedla jsem si představit, že bych mu někdy zrovna já zpívala. Když mu byly tři měsíce, začala jsem s ním navštěvovat baby club. V rámci hodiny se dětem mimo jiné i zpívalo. Což mi ovšem předem nikdo neřekl (jinak by mě tam v životě nikdo nedostal) a tak jsem byla nucena zpívat s ostatními maminkami. Postupně jsem se přestala stydět a začala zpívat s ostatními. Koneckonců – maminkám ani dětem můj falešný zpěv nevadil, tak co.

V baby clubu jsem se osmělila, naučila se nové písničky a poznala, že dětem se opravdu líbí, když jim jejich maminky zpívají. Zpočátku jsem zpívala jen v autě, když jsme spolu jeli sami. Zpívala jsem jen, když plakal. A hle, ono to fungovalo - vždy se uklidnil, přestal plakat a usnul. Dnes už si jízdu autem neumím představit bez zpěvu – už je to stejně, jako když jsem byla malá a zpívali jsme si s rodiči pro radost. Zatím není můj repertoár nijak obsáhlý, ale na několik písniček z dětství jsem si už vzpomněla a od kamarádek se naučila i nějaké nové. 

Ač je můj zpěv falešný, je Jarimu příjemný. A tak mu doma zpívám prostě jen tak, nejen když pláče. A hezky tak spolu trávíme společný čas. Já zpívám a on si u toho spokojeně hraje. Hudbu má rád a má už dokonce své oblíbené hudební nástroje – flétnu, bubínek a rumba kouli.


Jari s oblíbenou flétnou.

sobota 17. srpna 2013

Když se dítě začíná plazit

Netrvalo to ani tak dlouho a z malého novorozence, který zůstane ležet tam, kam ho položím, je během pár měsíců miminko, které se doplazí přesně tam, kam potřebuje a kde je to pro něj nejméně bezpečné. A to asi tak během jedné mikrosekundy.


Jak se odsud dostat výš?
Úderem pátého měsíce se Jari začal přetáčet ze zad na bříško a zase zpátky na záda a já tušila, že první pokusy o plazení na sebe nenechají dlouho čekat. Válení sudů po bytě záhy vystřídaly nesmělé pokusy o plazení, které Jari den ode dne zlepšoval. Za tři měsíce, kdy se převážně plazil, zdokonalil techniku na maximum. A já za ním jen běhala po bytě a dávala do vyšších pater všechno nebezpečné. Několikrát mi naše doktorka zdůrazňovala, ať si lehnu na zem a podívám se, co všechno je v bytě z pohledu miminka zajímavé a to ať dám určitě pryč. A zajímavé je snad všechno.
Od prachu a bordelu v botníku, přes vodítka a náhubky na psy, kabely či zásuvky až po košík se šitím a sklenice na přesnídávky. Náš byt prostě není připravený na plazící se mimino. A ještě dlouho asi nebude. Zjišťuji, že co jsem dala do vyšších polic je s příchodem nové dovednosti – stoupání si u nábytku, opět v kurzu. A tak to dávám zas o kousek výš. A co víc – už ani věci schované na stole nejsou v bezpečí. Miminka mají snad záhadnou schopnost natáhnout se jako by byla z gumy a dosáhnout do pro nás nepochopitelných výšek (mám pocit, že za chvíli budu věci zavěšovat ke stropu).

Ani na stůl před ním nic neschovám.

S rozvojem nových dovedností – lezení po kolenou a sezení se objevuje další novinka. Jari už teď přesně ví, kam se chce dostat, co tam chce „ukrást“ a pak si s oním pokladem spokojeně hraje. Ale nedej bože, že bych mu v tom snad chtěla zabránit. V tu chvíli spustí takový povyk, že už to prý i sousedi slyší (jak mi zrovna nedávno říkali)

Pod gaučem je určitě nějaký poklad.

A tak už doma nemáme bezbranné miminko, které jen tak leží, plácá kolem sebe ručičkama a většinu dne prospí. Už doma máme právoplatného člena rodiny, který přesně ví, co chce a umí si za tím dolézt. A rozhodně se s ním nenudíme.

Myčka je prý taky hrozně zajímavá.

úterý 13. srpna 2013

Vojtova metoda

O Vojtově metodě již asi každý někdy slyšel. Je to metoda používaná u dětských i dospělých pacientů. Prostřednictvím Vojtovy metody je možné naučit tělo používat pro daný pohyb správné svalové skupiny, které častokrát pacient nedovede vědomě používat. 


Vojtova metoda - zaučení rodiče
Vojtova metoda aktivuje nepoužívané svaly a umožňuje souhru protilehlých svalových skupin. Aktivace se provádí drážděním spoušťových zón. Při včasném odhalení problému je možné se cvičením Vojtovy metody začít již od novorozeneckého věku. Rodiče jsou v tomto případě proškoleni fyzioterapeutem a několikrát denně doma provádí předepsané cviky. Pro cvičení je důležité, aby dítě bylo odpočaté, nebylo hladové, ale zároveň nebylo těsně po jídle, musí být vysvlečené (nenechávat mu ani plenku) a je dobré, aby neleželo ne příliš tvrdé nebo měkké podložce. Někdy dá docela zabrat skloubit všechna kritéria, aby se poctivě cvičilo 3 – 4x denně.

Vojtova metoda.


A jak to bylo u nás?

Cvičení Vojtovy metody znala od kamarádek a věděla jsem, že je ke cvičení dovedl nějaký problém s pohybovým vývojem jejich dětí. Pozorovala jsem Jariho, jak se v necelých 4 měsících marně snaží dělat další pokroky v poloze na bříšku. Dala jsem mu nějaký čas, aby předvedl, jestli se nějak popere s postupným natahováním předloktí a zvyšováním polohy. Snažil se, co mu síly stačily, ale pořád to nebylo ono. Nakonec začal zapažovat ruce, protože natáhnout je byl problém. A protože zastávám názor, že cvičením člověk nemůže nic zkazit a že by si občas každý rodič měl sundat růžové brýle a připustit si, že jeho dítě není dokonalé, poprosila jsem tedy naší doktorku, zda by mi mohla vypsat žádanku na rehabilitaci.

Balanční podložka - vhodné doplnění cvičení.

Na konci února (Járovi byly 4,5 měsíce) jsme začali docházet na fyzioterapii do Motola na Kliniku rehabilitace a tělovýchovného lékařství. Na vstupní kontrole paní doktorka odhalila jádro problému – zkrácené krční svaly a předepsala nám cvičení Vojtovy metody. Od března tak cvičíme pod odborným dohledem naší fyzioterapeutky. Zpočátku opravdu poctivě 4x denně – zlepšení se díky Vojtově metodě projevilo už po týdnu cvičení a sestřička byla spokojená s naším snažením. Postupem času (do další kontroly u doktorky) jsme prostřídali několik různých cviků, které vždy fyzioterapeutka „šila na míru“ a časem, jak se Jari zlepšoval, jsme měli povoleno cvičit jen 1 – 2x denně. Po další kontrole u doktorky stále docházíme na cvičení - chodíme si do Motola hrát a pravidelně ukázat naší sestřičce, jak se Jari vyvíjí. Vždy od ní dostanu dobré tipy, jak ho motivovat k dalším pokrokům, pohrajeme si s hračkami, které doma nemáme a jdeme domů.

Za nedlouho nás čeká další kontrola u doktorky, tak jsem zvědavá, co nám řekne.

Cvičení na míči je možné kombinovat s Vojtovou metodou.

Když se zpětně ohlédnu za naším cvičením Vojtovy metody, musím přiznat, že to někdy byla makačka (zpocení jsme byli oba dva), někdy Jari hodně brečel, někdy se mi cvičit nechtělo (když byl hezký jarní den, raději bych byla venku), ale rozhodně to stálo za to a cvičení vřele doporučuji.




čtvrtek 8. srpna 2013

Kojení

Kojení je považováno za to nejlepší, co může matka dítěti poskytnout. Ale jsou situace, kdy se radost z kojení vytrácí a kojení matku spíše stresuje nebo se laktace vůbec nespustí a je potřebné přejít na umělou výživu.

Určitě nejsem jediná, kdo měl zpočátku s kojením problémy. Však dotazů ohledně techniky kojení, správné délky či správných poloh při kojení je na webu Laktační ligy obrovské množství. I já si tyto dotazy a rady pročítala a snažila se odhalit, proč Jára po každém kojení zvrací (nebylo to decentní ublinknutí, ale většinou vyhodil skoro vše, co vypil), co dělám špatně, že zvrací, když je jinak při kojení spokojený. Z porodnice jsem byla poučená, jak správně miminko přikládat a myslím, že v tom problém nebyl – dítě by mělo mít doširoka otevřená ústa, nos zabořený do matčina prsu a v puse by kromě bradavky mělo mít i část dvorce. 

To všechno jsem dělala, i přesto Jari pořád zvracel. Jako správně vystresovaná matka v šestinedělí jsem nakonec volala naší doktorce a prosila jí o radu. Ta zněla velmi jednoduše – před kojením minutu či dvě odstříkat mléko, aby neteklo tak rychle. Kvůli mému silnému vypouštěcímu reflexu teklo mléko opravdu rychle, Jari proto musel hltat a nalokal se vzduchu (pro tak malé miminko to byl opravdu příliš rychlý tok, když byl starší už nebylo nutné mléko před kojením odstříkávat). Když si následně odříhl, letěla ven celá vypitá dávka a já musela s kojením začít nanovo. Zkusila jsem tedy, dle rady doktorky, mléko nejprve odstříkat a světe div se, bylo po problému. Jak málo někdy stačí.

Během šestinedělí jsem s kojením chtěla několikrát přestat, ale prvotní naštvání z toho, že je to občas komplikované, jsem potlačila a vydržela to. Nakonec jsem kojila 9 měsíců a kojila bych dál, kdyby se Jari sám od sebe neodstavil (tím mi pomohl vyřešit dilema, kdy a jak ho začít odstavovat).


S kojením je pro mě ještě spojená jedna věc – a to svědomitá péče o bradavky. Poučena z porodnice a od kamarádek jsem po každém kojení nechala na bradavkách zaschnout pár kapek mléka, než jsem se opět oblékla. Když jsem cítila nepříjemné svědění či pálení, raději jsem je ještě namazala Bepanthenem. Díky tomu jsem za celou dobu nemusela ani jednou řešit problém s popraskanými bradavkami. Bepanthen se navíc dobře roztírá a snadno vstřebává a díky tomu není nutné ho před dalším kojením omývat. 
Bepanthen Care Mast - opět nezklamal.

úterý 6. srpna 2013

Mít o koho se bát

Zážitek sobotního rána, kdy jsme měli ke snídani naservírovanou smrt motorkáře, mě přiměl k zamyšlení, jak krátká chvilka může všechno změnit a jak je dobře, že máme o koho se bát.

Když se moje švagrová zeptala mého bráchy, co budou dělat, až se jejich prcek narodí, odpověděl jí, že už se o něho budou do smrti bát. Měl velkou pravdu a já to tak cítím taky. Po narození Jariho už nikdy neodjedu bezstarostně na dovolenou, na trénink či jen na nákup. Vždycky mě už bude doprovázet myšlenka, jestli je doma vše v pořádku a nikomu se nic nestalo. Když jde všechno hladce, bez komplikací, člověk pomalu zapomene, jak moc mu na jeho blízkých záleží a že by nechtěl, aby se jim něco stalo. Dojde mu to až v momentě, kdy se něco přihodí.

Jari v listopadu 2012

Když jsme začali jezdit na výlety a dovolené bez rodičů, nikdy se náš odjezd neobešel bez jejich starostlivých poznámek o tom, ať jedeme opatrně, napíšeme, až budeme na místě a zavoláme, jak se nám daří. Od doby, co máme Járu, jsem stejná. Když jdu do práce, několikrát během dne přemýšlím o tom, jak se má a jestli je v pořádku. A tak už to bude napořád. S příchodem Jariho na svět se moje pocity obav o mé blízké prohloubily. A jsem za to ráda, protože bát se o někoho znamená, že tady se mnou dotyčný je a že je pro mne důležitý.