čtvrtek 31. července 2014

Letní dovolená s dítětem

Od poloviny června jsem střídavě doma, na chalupě, na dovolené nebo u kamarádek. Zkrátka, za poslední dny jsme toho s Jarim nacestovali docela dost a tak pořád balím čisté věci, doma vykládám věci špinavé. Občas doma vyložím hračky a naložím jiné, aby Jariho pořád bavilo hrát si s tím, co zrovna s sebou někam vezeme.

A protože je věcí, které na dovolenou s dítětem balím docela dost, sepsala jsem si seznam, abych na nic důležitého nezapomněla.

Mami, sbalila jsi mi opravdu všechno? A kde jsou hračky?

A tady je, můj seznam věcí na týdenní letní dovolenou:

Hygiena:
Zubní pasta + kartáček na zuby
Krém na obličej
Sprchový gel
Bepanthen Care Mast - proti opruzeninám
Plenky – minimálně 1 balík
Vlhčené ubrousky
Ručník

Lékárna:
Paralen a Nurofen – sirup i čípky
Smecta
Mucosolvan
Nasivin kapky do nosu
Bepanthen Plus – na drobné odřeniny a škrábance
Opalovací krém
Betadine – desinfekce
Repelent pro děti
Teploměr

Já mám sbaleno. A co ty?
Oblečení:
Tričko/body s krátkým rukávem             7x
Tričko/body s dlouhým rukávem             4x
Kraťasy                                                 4x
Tepláky/kalhoty s dlouhými nohavicemi   4x
Mikina/svetr                                          2x
Klobouk                                                  1x
Ponožky                                                 7x
Plavky                                                    2x
Pyžamo                                                  2x
Bunda                                                    1x
Kalhoty + bunda do deště                        1x

Boty:
Sandály           
Boty do vody   
Holinky                                                                            
Kotníkové boty                                                                  

Věci na spaní:
Cestovní postýlka a matrace
Prostěradlo + chránič matrace
Deka a peřina
Polštář
Plyšák na spaní
Dudlík

Hračky:
Mašinky + koleje
Různá autíčka
Knížky – vedou ty se zvířaty a s auty
Motorka – odrážedlo
Bazének – průměr 40 cm (lze ho rozložit téměř všude)
Hračky na písek
Hračky do vody

Jídlo:
Umělé mléko + 2 lahvičky
Lahev na pití
Přesnídávky – alespoň 3x
Masozeleninový příkrm – alespoň 3x


úterý 29. července 2014

Sportovní výkony na rodičovské dovolené

V poslední době přestaly naše procházky být fyzicky náročné. Děti z našeho Komanda už chodí a tak tlačíme kočárky jen pro jistotu, kdyby se dostavila únava. Naše už tak pomalé vycházkové tempo se ještě zpomalilo a rovná se téměř nule.

Občas je totiž nutné sebrat nějaký klacík, jindy kámen nebo list a tak my dospělí v
jednom kuse jen postáváme a čekáme na děti. Jediný sportovní výkon podávám v momentě, kdy vybíhám za prchajícím Járou nebo házím psům balonky. V kombinaci s létem, kdy vždycky nějaké to kilo přiberu (ach ta zmrzlina a víno večer na balkoně), je to špatná kombinace pro mou postavu. Už se opět nevejdu do kalhot, které mi na jaře byly volné.

Navíc se mi zase vloudil pocit, že zanedbávám sama sebe i naše psí holky, co se společného aktivního vyžití týče. Od tréninků záchranařiny, která byla v posledních letech mým největším koníčkem a která mé psy neskutečně bavila, jsem po dlouhé a těžké úvaze pro nějakou dobu upustila a začala jsem přemýšlet, co bychom mohly dělat jiného (dělat záchranařinu napůl nemá smysl a dělat to naplno, ale na úkor času stráveného s Jarim - to by mi štěstí také nepřineslo, to vím jistě). Nějaký sport, který se dá skloubit s denním režimem, který teď máme a zároveň, u kterého nebude vadit, když občas vynechám trénink.

A tak jsem se znovu (úplnou náhodou) vrátila k běhání. Moje ségra běhá už 8 let a několikrát mě za tu dobu vzala s sebou, že mě běhat naučí. Nikdy jsem v běhání nenašla zalíbení a jen jsem obdivovala každého běžce, kterého jsem potkala, protože já na to výdrž nemám.
Letos se ale všechno sešlo v ten pravý okamžik - pocit, že zanedbávám sebe a psy, že se chci začít více hýbat a zhubnout, počasí, kdy nebylo vedro a to nejdůležitější - zkusila jsem si zapřáhnout psy do postojů, abychom běželi společně.

Dupinka běží jako parťák u nohy a Gituška, jako tahoun mi dodává sílu a běží na napnutém vodítku a nenechá mě zpomalit. A je to jedním slovem BOMBA.
Mám pocit, že jsem konečně přišla běhání na chuť. Do mobilu jsem si stáhla aplikaci Strava, která zaznamenává průběh daného běhu (délka, celkový čas, rychlost atd) a tak ještě můžu hecovat sama sebe. Nebo v aplikaci vidím, že ségra už tento týden byla běhat a já zatím ne a tak mám jasnou motivaci.

Zobrazení běhu v aplikaci Strava.

Mému běhání se rozhodně nedá říkat canicross - to bych byla moc troufalá. Já prostě běhám se psy. A dost mě to baví. Tak mi, prosím, držte palce, aby mi můj elán dlouho vydržel. 

A co vy, jak jste na tom na mateřské se sportem? 



pátek 25. července 2014

Mirakulum

Už jsme o Mirakulu slyšeli dříve a tip na výlet jsem měla od Dinči a teď nastal čas, vyzkoušet ho na vlastní kůži. Děti z našeho Komanda již dorostly do věku, kdy si mohou atrakce v Mirakulu užít a tak jsme vyrazili s Terezkou, Štěpánem a Kubou na první návštěvu. A rozhodně ne poslední. Příště to musíme zopakovat s celým Komandem.

Areál Mirakula se nachází v bývalém vojenském prostoru v Milovicích a díky tomu je zde dostatek prostoru pro výstavbu obřích prolejzaček, lanových center, houpaček nebo podzemních bludišť.

Vybaveni baterkou jsme se s Járou v chodbách courali docela dlouho. A stejně jsme neprošli všechna podzemní zákoutí.
Podzemní bludiště - zábava pro malé i velké návštěvníky. 

Obří trampolíny jsme viděli 2 a na obou se vyřádilo spousta dětí najednou. Od úplných mrňat (pro které je bezpečnější hopsat na okraji, aby je větší děti neshodily) až po puberťáky a občas i rodiče.

Na trampolínu se Jari musel ještě jednou vrátit - naprosto ho hopsání nadchlo.

Po chvilce rozmýšlení nakonec na trampolínu vylezl i Kuba. A pak jsme ho z ní nemohli dostat.



Areál Mirakula je opravdu velký a atrakcí je tu hodně a další atrakce budou časem přibývat. Za jedno dopoledne určitě není možné vyzkoušet všechno. A kromě atrakcí jsou tu i trávníky, na kterých je možné piknikovat nebo si půjčit lehátko a odpočívat.

Hrad, podzemní bludiště, lanové centrum, výtvarné dílny a spousta dalšího.

Kromě trampolíny a podzemního bludiště jsme si stihli ještě vyzkoušet lanové centrum. Krásná společná zábava pro děti i rodiče. Kdo se nebojí výšek, přijde si na této atrakci na své. Kdo se výšek bojí, tak jako já, musí svůj strach překonat a jít to prostě vyzkoušet.



Ve výtvarné dílně jsme objevili koutek, kde si děti mohly osahat různé materiály

Jari a Kuba zkoumají.

Minizoo jsme museli navštívit i když kluci byli už unavení. Možnost vlézt mezi zvířata se líbila všem dětem. A když navíc mohli zvířata krmit (ošetřovatel dal dětem větvičky pro stádo koz), mělo to to správné kouzlo.


Výlet do Mirakula musíme na podzim zopakovat. Příště nás asi pojede víc a pojedou i tatínkové.

pátek 18. července 2014

ALAN JDE DOMŮ

Pamatujete si na červnový článek o týraném Alanovi? 

Tento úžasný psí hrdina, přežil to, co by kdejakého dospělého člověka zabilo.
Z úplného dna se odrazil a vyškrábal se zpátky nahoru.
A teď je v plné síle připraven jít do nového domova.
K někomu, kdo se o něho bude s láskou starat.

Šťastnou cestu a veselý život, Alánku!

Alanova stránka na dog pointu


.

úterý 15. července 2014

Cesta letadlem s Jarim

S letošní dovolenou v je spojeno další naše poprvé. Poprvé jsem s Jarim letěla letadlem. A aby to stálo opravdu za to, letěla jsem s ním sama. A protože jsem měla před cestou trochu strach, jak to celé sama s Járou zvládnu, vyptala jsem se kamarádek, které už letěly s dětmi, co mám udělat pro co nejhladší průběh letu.

Rada číslo 1: Nezapomeň přibalit vše, co je důležité.
Myšleno dostatek jídla, pití a hraček. A tak jsem se pokusila do letadla pronést, co se dalo. Zkusila jsem, co mi letištní personál povolí a co už bude považovat za nepřijatelné. A tak jsem s sebou měla přebalovací tašku plnou autíček, vláčků, knížek, nemohla jsem zapomenout na oblíbenou figurku a pro jistotu jsem večer před odletem koupila nový traktor. Hračky byly asi to nejdůležitější, co Jariho udrželo v klidu v průběhu letu. Pro chvíli startu a přistání, kdy se mění tlak,  jsem s sebou měla lahvičky s mlékem a bonbony, aby Jariho nebolely uši. A samozřejmě jsem měla pro jistotu vše potřebné pro přebalení (plenky, vlhčené ubrousky a Bepanthen).

Rada číslo 2: Do mobilu si stáhni nějaké pohádky, které má Jari rád.
Jari se zatím nevydrží dlouho dívat na žádnou pohádku. Ale rád se dívá na videa, která mám v mobilu. Většinou je na nich on, děti z Komanda a psi. A to ho baví, protože poznává lidi a zvířata a rád se dívá, co tam ti jeho kámoši dělají. Takže video, jak řídí oblíbený náklaďák, ho přimělo se zklidnit v momentě, kdy kapitán letadla vydal pokyn, aby se cestující posadili a připoutali.


Rada číslo 3: Do letištní haly jdi s kočárkem a ten si nech u sebe po celou dobu.
Také rada k nezaplacení. Sice v kočárku Jari neseděl celou dobu, ale na nejdůležitější přesuny od odbavovací přepážky až po vstup do letadla byl výborným pomocníkem. 


Rada číslo 4: Nezapomeň deku a dudlík
To je taková naše soukromá poznámka. Bez deky a dudlíku nedá Jari ani ránu, když je unavený. Rozhodně s sebou vezměte to, co má dítě nejraději a co mu dodává pocit jistoty. 

Deka, hračky, kočár a spousta dalšího - to bylo nezbytné pro cestu letadlem.

sobota 12. července 2014

Moře, moře a zase moře

Nikdy bych nevěřila, že mě dovolená strávená na pláži může tak bavit. Dokud jsme neměli Jariho, jezdili jsme na výlety, a když zbyla chvíle volna, zastavili jsme se na pláži na rychlé vykoupání. Strávit celý den nic neděláním u moře nás nikdy moc nebavilo. Letos to ale bylo jiné.

Norinka poprvé u moře. 

Sice jsme nebyli s Járou prvně u moře, ale poprvé byl Jari u moře jako batole. A pro takové batole je větší zábava dovádět v moři než chodit po výletech a prohlížet si krásy měst nebo okolní přírody.

Jari a jeho dovádění na pláži a v moři. 


A tak jsme slevili z našich nároků a představ a rozhodli jsme se přizpůsobit program dětem a užít si tu čistou dětskou radost z koupání a cachtání v moři. 

Letí - tam a zpátky.

Obtěžkáni všemi nezbytnostmi pro vodní dovádění (kruh, bazének, slunečník, plážový stan, kyblíky a lopatky, svačiny, opalovací krémy, Bepanthen Krém pro případ spálení od sluníčka a Bepanthen oční kapky), jsme vyráželi na místní pláže.
Někdy jsme se spokojili s pláží za naším penzionem, jindy jsme si udělali celodenní výlet na "tajné pláže" a museli jsme se trochu prodírat křovím než jsme na pláž došli. 

Z koupání a teplého počasí byly děti natolik unavené, že dokázaly spát i ve stanu na pláži. A to pak byly chvíle odpočinku pro nás.

Jari a Nori - unavení spí na pláži ve stanu.


pondělí 7. července 2014

Dubrovník

Další město, které jsme na letošní dovolené navštívili, byl Dubrovník. Už jsme v Dobrovníku byli podruhé a pořád mám pocit, že jsme si ho neprošli dostatečně důkladně. Samotné historické centrum – hradby a uličky za hradbami vydají na jeden výlet. Když ne celodenní, tak určitě půl denní. A vidět zbytek města taky vydá na několik výletů.

Před historickým centrem.

Dubrovník měla moc ráda moje babička. Vždycky o něm s láskou vyprávěla a vzpomínala, jak tam bylo krásně a přála si, ještě se tam někdy podívat. Už asi tuším, proč ho měla tolik ráda - pro tu jeho zvláštní atmosféru. Nedivím se jí. Už teď si přeji, znovu se do Dubrovníku podívat. Příště ale raději bez kočárku, protože schody jsou v Dubrovníku ve spoustě ulic.

Klidnější zákoutí Dubrovníku.

Dubrovník je lákadlem pro turisty, je jich všude plno a stánky se suvenýry jsou na každém rohu. V úzkých uličkách se prodíráte nejen davem turistů, ale také kličkujete mezi zahrádkami místních restaurací. 

Hlavní ulice Dubrovníku plné turistů.

Ale když se vydáte mimo turisticky exponované ulice, objevíte krásná zákoutí, kde je liduprázdno nebo objevíte třeba bar na skále, který jsme letos objevili my.

Prý bar s nejkrásnějším výhledem - s tím rozhodně souhlasím.

I když je všude plno lidí, mile mě překvapilo, jak jsou všichni vstřícní k dětem a jejich hrám. Když jsme si rozložili v restauraci hračky na zem, kolemjdoucí se nám s úsměvem vyhnuli, nebo když děti dováděly v kašně, nikdo jim nepřišel vynadat. Naopak, přihlížející se usmívali. Možná to bylo tím, že byli na dovolené, možná to bylo mořem a sluníčkem, možná to tak v Dubrovníku prostě chodí.

Dětská, ale i naše radost. 

Výlet do Dubrovníku byl plný smíchu a rodinné pohody. 

Matějkovi - Martin, Ondra, Alenka, Háňa, Jari a Norinka

Pohoda tam na mě dýchala na spoustě míst (nejvíce samozřejmě v baru na skále). A jestli bylo na naší dovolené nějaké místo, kde jsem se cítila opravdu šťastná, tak to bylo právě v Dubrovníku.


 
Chvilky mé osobní spokojenosti.

čtvrtek 3. července 2014

Korčula

Jsme zpátky z dovolené. Máme plno zážitků z letošního lenošení v Chorvatsku. Vydá mi to určitě na více článků a tak dnes začnu s fotkami z výletu na Korčulu. 
Korčula nás okouzlila už loni. Úzké, strmé uličky, ve kterých to ale i nadále naplno žije. Ve spoustě domů se bydlí, jsou v nich kanceláře, malířské ateliery, řezbářské dílny. Ne jen penziony nebo restaurace.

Na Korčulu se pohodlně dostanete trajektem z Orebiće. Cesta trvá asi 20 minut a z přístavu je to asi 3 kilometry do města. Protože kolem silnice není chodník, víme z vlastní zkušenosti, že to není výlet pro pěší s kočárkem. Lepší je dojet do města autem. Nebo zvolit jiný trajekt, který je prý jen pro pěší a kotví u historického centra.

Přijíždíme na Korčulu.

Historie je patrná na každém kroku. Z dálky i z blízka. Na začátku sezony je už v uličkách docela dost turistů. 


I tak ale běžný každodenní život vesele pokračuje dál. Jsou tu uličky plné turistů, ale i uličky, kde nepotkáte skoro nikoho. 


Korčula - to je historie, barvy, moře, schody a samozřejmě i suvenýry.


A také lodě. Přístavy pro trajekty jsou tu dva. A plachetnice tu mají také své významné místo v dopravě.


Korčula - to je také spousta rostlin. Na začátku sezóny většina z nich ještě kvete a dodává tak barvy a vůni úzkým uličkám.


A pro mě je výlet na Korčulu samozřejmě taky příležitostí fotit Jariho, jak zkoumá město po svém.