středa 27. listopadu 2013

Mikulášské luftování skříní

S příchodem zimy se probírám věcmi a plnými skříněmi. Letní věci peru a uklízím do sklepa, ty zimní naopak vybaluji a dávám si je do skříně. Najednou vidím, kolik věcí mám, a přesto mám často pocit, že nemám co na sebe. Nebo objevím věci, na které jsem už dávno zapomněla. Asi to každý zná.

Skvělou příležitostí pro protřídění šatníku a sklepa je Mikulášské luftování skříní. Miklulášské luftování skříní je dobročinný bazar na podporu zajímavých projektů. A tak letos již počtvrté luftuji skříně a věci daruji na dobročinný bazar. Z bazaru si vždy naopak přinesu pár nových a zajímavých kousků za pár kaček a ještě tím podpořím dobrou věc. Letos bude výtěžek MLSu věnován Linku seniorů, bezplatnou anonymní telefonickou službu pro seniory, osoby o seniory pečující a osoby v krizi .



Jak MLS funguje?

Luftujeme - Každoročně pomáháme vyluftovat vaše skříně, aby v nich zavanul čerstvý vzduch. :-) Bazar si získal již tradiční přispěvatele kvalitních věcí, s každým ročníkem se pak připojují další. Na bazaru se vždy sejde unikátní nabídka nevšedních věcí. 
Nakupujeme – V tradičních prostorách Literární kavárny na Karlově nám. v Praze probíhá den D, tedy vlastní bazar. V příjemné komorní atmosféře provoněné svařeným vínem, tradičními perníčky a dalšími dobrotami, v klidném prostředí plném usměvavých lidí… 
Darujeme – Jako vánoční dárek předáváme výtěžek akce vybrané organizaci na předem dohodnutý projekt. 


Jak se můžete zapojit?

POSKYTNOUT VĚCI K PRODEJI. Máte-li doma cokoliv, co už nepotřebujete, ale jiným může ještě posloužit, věnujte to nám. Prosím kontaktujte nás, vše si rádi vyzvedneme osobně!
NAKOUPIT NA BAZARU. Těšit se můžete na originální všehochuť oděvů pro malé i velké, doplňků, knih, sportovních potřeb, šperků a mnoho dalšího. Nakupte dárky pod stromeček u nás, protože s námi darujete dvakrát! 
DAROVAT ČÁSTKU NA KONTO PROJEKTU. Pokud vás projekt zaujal, chcete ho podpořit, ale nechcete na bazaru nic kupovat, můžete svůj příspěvek zaslat přímo na účetElpidy. Pokud v poznámce uvedete "Luftování", váš příspěvek se započítá do celkového výtěžku bazaru, který nadace Divoké husy zdvojnásobí. 
ZAPOJIT SE DO PROPAGACE AKCE. V rámci svých "sítí" můžete sdílet pozvánku na bazar a šířit informace o této dobročinné akci. V případě jakýchkoliv dotazů k propagaci nás neváhejte kontaktovat.


Bližší informace k organizaci bazaru

KDY: 7. 12. 2013 - 10-20 hod. a 8. 12. 2013 - 10-14 hod.
KDE: Literární kavárna H&H, Vyšehradská 53, Praha 2 (mapa)

Výtěžek bazaru letos navíc zdvojnásobí nadace Divoké husy až do výše 60 000 Kč

Těším se na další ročník bazaru, letos poprvé bude dvoudenní.



Vaničkování – tak trochu jiné koupání

Vodu zbožňuji od malička. Každé léto jsme s babičkou jezdili na celé prázdniny na chalupu na Slapy. Proto si bez vody a plavání neumím představit léto. Přála jsem si, aby i Jari měl vodu rád a učil se plavat. Aby jednou se mnou sdílel mou radost, abychom si mohli společně užívat letní radovánky.

Na bříšku a pořádně kopat nohama.
Proto jsem začala s nácvikem plavání, když byl Jari ještě maličký. Přes Markétu (kamarádku z Komanda) jsem se seznámila s její porodní asistentkou a instruktorkou vaničkování Petrou Pokornou. Z vaničkování jsme si udělaly každých 14 dní holčičí den – po plavání si děti společně hrály a odpoledne jsme chodili na procházku. Azyl nám poskytla Markéta a Petra se svědomitě a s láskou věnovala Jarimu a Tedýsovi. Kluci pod jejím vedením dělali úžasné pokroky a plavání ve vaně si užívali. Petra s citem přizpůsobovala průběh lekce, a když se zdálo, že je Jari unavený, raději zkrátila plavání a více času věnovala masáži po plavání. Jari se pod jejím vedením naučil potápět, posílil břišní a zádové svaly, zdokonalil úchopovou techniku – to když si z okraje vany bral vodolepky, se kterými pak plaval. Zkrátka z koupání se díky vaničkování stala oblíbená činnost.

Na zádech - jeden z těžkých cviků.

A co je potřeba k takovému správnému vaničkování? 

Vlasně toho moc potřebného není.Důležité je, aby miminko bylo odpočaté, nebylo hladové, ale zároveň nebylo těsně po jídle (to by pak mohlo zbytečně zvracet), dále je potřebné mít napuštěnou vanu až po okraj teplou vodou. My měli ještě vanu vyzdobenou barevnými vodolepkami a pro nácvik potápění jsme potřebovali plastový kelímek
Po vaničkování byla na řadě masáž a na tu jsme potřebovali trochu tělového mléka nebo olejíčku a Bepanthen na zadeček jako prevenci proti opruzeninám. Pak už jen obléknout suchou plenku, čisté oblečení a hurá na zaslouženou svačinu.


Díky vaničkování jsme si opravdu mohli užít letní radovánky a koupání v řece či na koupališti.



pondělí 25. listopadu 2013

Naše nová kuchyň

V našem bytě už bydlíme téměř dva roky. Po malých krůčcích ho zařizujeme, vylepšujeme a zútulňujeme. Tentokrát byla na řadě kuchyň. Zas je o malý kousek hezčí. Pomohla mi s tím Magdaléna. Aneb jak si často říkáme, když jedna z nás odjíždí z návštěvy – nic si nedlužíme. Tentokrát si opravdu nic nedlužíme – já Magdaléně pomohla s její Máří a Magdaléna si svůj pobyt u nás odpracovala. Doslova. Než jsem vykoupala Jariho a oblékla ho do pyžama, byla kuchyň vymalovaná. Na žlutavé stěně krásně vyniknou bílé doplňky. A v nových závěsných truhlících našly své místo lahvičky na mléko, které se povalovaly na lince a zabíraly tak zbytečně místo.

Příště je na řadě chodba. Už se moc těším.

Manko, tak já ti to zamíchám a jdu vykoupat Járu...


Naše útulnější kuchyň.

neděle 24. listopadu 2013

S Komandem v ateliéru, aneb když se mamky fotí

Jednu listopadovou neděli jsme nechaly děti tatínkům a udělaly si holčičí den. S velkými kufry a taškami jsme vyrazily do ateliéru v centru Prahy a užily si den v roli modelek a bezdětných kamarádek. Čtyři hodiny focení se zpočátku zdály dlouhé, ale utekly opravdu hrozně rychle. Normálně se nerada fotím, ale focení v ateliéru jsem si užila a moc mě bavilo. Neskutečně jsme se nasmály a těšíme se na lednové pokračování. Odpoledne jsme se nerozprchly hned domů, ale zašly jsme si na oběd a zaslouženou kávu.
Byl to skvělý nápad udělat si společný holčičí den. Vídáme se s Komandem často, ale jako Komando bez dětí jsme byly poprvé. Za fotky moc děkujeme Honzovi Kubíkovi.

Mnoho tváří matek na rodičovské dovolené:

Někdy unavené.

Někdy usměvavé

Někdy bláznivé,

Vážné, ale i veselé. 

Rozverné a stále v pohybu.

Ale hlavně spokojené.



pondělí 18. listopadu 2013

Domeček pro Járu

Jako malá jsem si se ségrou hrozně ráda stavěla bunkry. U babičky na chalupě. V podkrovním pokojíčku. Z dek, knížek a židlí. Babička s tetou pak musely obdivovat, jak jsme šikovné. Moc ráda na to vzpomínám.

Vzpomenu si na to pokaždé, když hledám Jariho a najdu ho schovaného pod sušákem s prádlem. Sedává tam s nějakou hračkou a číhá na nás. Tak jsme se rozhodli, že mu uděláme jeho vlastní domeček. Z velké krabice od kopírky udělal Martin domeček. Já si po večerech hraju a domeček zdobím. Moje výtvarné nadání není sice bůhví jak skvělé, ale i tak mě to ohromně baví. Dělat Jarimu jeho království. Přes den se chodí do domečku schovávat, nosí si tam lahev s pitím, juká na mě z okna a je rád, když se „leknu“.  

Ani večer, když už Jari spí, není domeček opuštěný – chodí si do něj lehnout psí holky. 

Spokojený Jari.


Gituška odpočívá. 


Kdo si hraje nezlobí.





pátek 8. listopadu 2013

Dušičky nebo Halloween

My slavíme Dušičky - jsou pro mě vzpomínkou na ty, kteří už s námi nejsou, ale také rodinným setkáním s příbuznými. Na hřbitov jezdíme mimo Prahu a tak to byl vždy velký výlet a pro nás děti nevšední den. Cestou na hřbitov nám v autě mami vyprávěla historky z dětství, které zažívala u tety na prázdninách. Ona coby městské dítě a jedináček k tomu si občas zažila horké chvilky se sestřenicemi a bratranci u tety na vesnici. Historky znám už nazpaměť, ale vždy se těším, že je po roce zase uslyším. A navíc doplněné o pohled z druhé strany – od mamčiných sestřenic.  

Jako příklad bych mohla uvést scénku jednoho letního odpoledne. Kanimůra (tak mamce přezdívali) zas byla pro sestřenice a bratrance tak trochu přítěží při hře, protože jí vyfasovali na hlídání. A tak ostatní nenapadlo nic jiného než jí posadit na vor a poslat jí doprostřed rybníka, aby od ní měli klid. Vyděšená teta pak obíhala kolem rybníka a snažila se čtyřletou Kanimůru dostat zpátky na břeh. Jindy jí zase třeba zavřeli na dvoře do velkého sudu a šli si hrát. Odpoledne se chudák teta nemohla dopočítat a tak šla hledat, kam zase Kanimůru schovali. A podobných zážitků má mami z prázdnin plno.

Jari už má dvě sestřenice – Noru a Sáru. Jsem zvědavá, jak se nám nová generace rozroste, kolik dětí nám do rodiny ještě přibyde.  Jsem zvědavá, jaké budou jejich prázdninové zážitky a jak na své dětství budou po letech vzpomínat oni.

Jari v prorodnici v Motole - připraven na odchod domů.


Nora v porodnici v Motole .


Sára v porodnici v Podolí.


úterý 5. listopadu 2013

První krůčky a výběr správné obuvi

Tak a je to tady. Jari před pár dny objevil kouzlo chůze. Už to nejsou jen nesmělé pseudokroky, kdy váháte, jestli udělal krok nebo ve snaze udržet rovnováhu přepadl dopředu. Už to vypadá jako opravdová chůze malého člověka. Je neuvěřitelné, co všechno děti během prvního roku dokáží. Z malé housky zabalené do zavinovačky, kterou jsme si loni přivezli domů, je najednou kluk, který bravurně chodí podél nábytku a začíná chodit bez opory.

První pokusy.
Období prvních krůčků je velkou událostí. Tak nějak podvědomě se na to asi těší každý rodič. Občas spolu rodiče závodí, které dítě chodilo dřív. Někteří pak děti vodí za ruce, aby je to naučili a vyhráli tak pomyslný závod (nejednou jsem to zahlédla v čekárně u pediatričky). Před tímto zlozvykem mě ale několikrát varovala naše rehabilitační doktorka – „I když bude Jára chodit podél nábytku, NEVOĎTE HO ZA RUCE. A řekněte to i všem v rodině. Nechte mu jeho čas, ať si sám přijde na to, jak udržet rovnováhu a jak chodit“. Je to logické – držením za ruce a zvedáním ručiček nad hlavu dítě nutíte jít v nepřirozené poloze a měníte mu těžiště. Dítě má tendenci jít v předklonu a bez opory by upadlo.


A tak jsme Jarimu dali jeho čas. Trvalo 3 měsíce než se z lezení po kolenou, přes obcházení nábytku dopracoval k samostatnému chození. Za tu dobu ale zdokonalil předchozí dovednosti a teď je připraven na chůzi. A jak ho tak pozoruji, jde mu to docela rychle. V pátek to byly nesmělé první krůčky od jednoho člověka k druhému. V sobotu už snaha někam dojít sám. Třeba z obýváku za mnou do kuchyně. Nikdo ho při tom nemusel jistit a pomáhat mu se rozejít. V neděli už se dokázal postavit uprostřed místnosti bez pomoci (dle slov rehabilitační doktorky díky dlouhému lezení po kolenou a stavění se podél nábytku hodně posílil břicho, záda a nohy). Tím mě překvapil nejvíce. No a v pondělí večer už si to před koupáním mastil z koupelny do pokojíčku a zase zpátky. Sice s občasným mezipřistáním, ale to se časem také zlepší. 


Když už máme doma skoro chodícího 
Járu, je pomalu čas začít přemýšlet o koupi botiček. Zatím máme dle doporučení naší rehabilitační sestřičky, pod jejímž vedením jsem cvičila s Jarim Vojtovu metodu, kožené capáčky. Ty jsou ideální do začátku, kdy dítě ještě nechodí. Kožená podrážka neklouže a chodidlo může pracovat a ohýbat se podle potřeb dítěte.

Jako mezistupeň mezi cápáčky a botami máme kotníčkové boty s bačkůrkovou podrážkou. Podrážka je měkká a dovolí chodidlu se při chůzi ohnout a nenutí tak dítě chodit po špičkách. Ty nosí Jari ven, aby ho nezábly nohy, když se plazí v trávě a když si zkouší stavět se třeba u kočárku.

Dle doporučení rehabilitační sestřičky mohou děti nosit boty v momentě, kdy budou
z 80% chodit a lezení už nebude tak časté. Pro tento okamžik bude mít Jari kotníčkové boty s klasickou podrážkou. Zatím je nosí do kočárku, když je opravdu zima. Je na nich už přeci jen vidět ošoupání, protože v nich jedno odpoledne lezl po chodníku před domem.



A jak říká naše rehabilitační sestřička – až budete kupovat první boty, myslete především na několik věcí:

  • Obuv by měla být kotníčková 
  • Bota s vyztuženou patou a klidně i oblastí kolem kotníků
  • Podrážka by neměla být příliš pevná – je nutné, aby šla pohodlně v dlaních ohnout špička, když to budete zkoušet (příliš pevnou podrážku dítě neohne dostatečně a to ho pak nutí chodit po špičkách)
Jako dárek za šikovnost dostal Jari vozíček, ve kterém si bude moci na zahradě vozit kamínky a všechny důležité poklady, které s sebou nosí na procházku.