středa 25. února 2015

Tipy na výtvarné tvoření I.

Co dělat, když je venku chladno a vám se nechce jít ven? Nebo, když je dítě nemocné a ven jít prostě nemůžete? Pro inspiraci si často chodím za Terezkou a tak jsem jí poprosila o fotky jejich domácího tvoření, abych se o jejich nápady mohla podělit s ostatními.

Kuba nedávno oslavil 3. narozeniny a co se výtvarky týče, je to velký šikula. Tady jsou fotky jeho výtvorů s podzimní a zimní tematikou.


PODZIMNÍ STROM
Podzimní tvoření přeje barvám, lepidlu a přírodním materiálům. Na procházce si Kuba s Terezkou nasbírali různé listy, plody stromů a šišky. Listy kuba nabarvil temperami. Některé listy je možné obtisknout na papír, jiné přilepit a oživit tím výkres. Barevným kombinacím se meze nekladou. Stom kreslila Terezka a listy a podzimní plody lepil Herkulesem Kuba. 
Že i podzim je hezké roční období dokazuje sluníčko, které na obrázku nesmělo chybět. A aby se strom nevznášel jen tak ve vzduchu, je kolem něho tráva - zelený papír, který Kuba nastříhal na malé kousky a nalepil ho na dolní okraj obrázku. 



PODZIM V LAHVI
Co dělat s kaštany, když už z nich máte udělanou celou ZOO a pořád vám jich ještě dost zbývá? Kuba si udělal podzim v lahvi. Do lahve od mléka nasypal kaštany, těstoviny, různé korálky, šípky. Zkrátka vše, co se mu líbilo. Lahev ještě ozdobil barevnou stužkou. 
Zdánlivě jednoduchá činnost pro nás dospělé, ale dítě si této práci procvičuje jemnou motoriku - úchop a pouštění drobných předmětů, trefit se do hrdla lahve, nepřevrhnout již plnou lahev, zavřít lahev apod. 


SNĚŽÍ
Pro milovníky zimy a sněhu je tu zasněžená krajina. Nejdříve je nutné celou čtvrtku namalovat namodro. To dá nějakou práci, ale je to velká zábava (alespoň Jariho malování vodovkami moc baví). Když barva zaschne, vezmeme houbičku a bílou barvu a pracujeme tzv. ťupkovací metodou. Stačí chvilka a pořádná chumelenice je na světě. Po zaschnutí bílé barvy budeme vytvářet strom. Pomocí lepidla Herkules (jeho výhodou je, že zprůhlední) přilepíme větvičku, která představuje náš strom a okolo stromu nalepíme knoflíky jako sněhové vločky.
Na rozveselení obrázku Kuba dodělal z vaty sněhuláka, kterému udělal knoflíky z malých korálků. Sněhulák má v ruce peříčko a na hlavě černý hrnec (namalovaný pastelkou). 




SNEHULÁCI
Když je venku málo sněhu a není možné stavět sněhuláky, musíme si je doma udělat sami. 
Začátek je stejný, jako u předchozího obrázku. Modrý podklad a bílé vločky. Tentokrát vytvořeny obtiskem prstů, což je pro malé výtvarníky oblíbená zábava. 
Sněhuláci jsou vytvořeni z vatových tamponků. Kuba jim fixou nakreslil obličeje a Terezka vystříhala z filcu červené nosy. Knoflíky na Kabá Kuba přilepil Herkulesem.


Pak už jen zbývá sněhuláky dozdobit. Ti Kubovi mají vlasy, které jim nakreslil černou fixou.



středa 18. února 2015

Berlín

Na konci ledna jsme si po čtyřech měsích opět dopřáli prodloužený víkend jen pro nás dva. Tentokrát jsme vyrazili do Berlína. 

Jarinek byl s mými rodiči na chalupě na horách a víkend s babičkou a dědou mu moc prospěl. Zjistil, že se ve sněhu opravdu nerozpustí a nemusí se ho tedy bát. A dokonce přišel na chuť sáňkování a lyžování. To co byl o vánočních svátcích problém, se najednou pod taktovkou babi a dědy zdálo jako velká sranda.

Psí holky jsme dali na hlídání mojí ségře a myslím, že i ony byly spokojené. Užívaly si procházky a běhání po zahradě - to na co byly vždy zvyklé a co mají rády. 

Odjížděli jsme ve čtvrtek odpoledne a ještě hodinu před odjezdem jsme nevěděli, kam vlastně jedeme. A to mám někdy moc ráda, tohle rychlé rozhodování a rychlé jednání. Bylo jasné, že pojedeme do Německa, ale kam, to jsme pořád nevěděli. Nakonec vyhrál Berlín. 

Je to už dobrých 12 let, co jsem tam byla se školou na víkendovém pobytu a tak jsem se těšila, že uvidím, jak moc se Berlín za tu dobu změnil. Změnil se k nepoznání. Je to město, které je neustále v pohybu - auta, autobusy, vlaky, lidi, stavební stroje. Těch stavebních strojů, různých rekonstrukcí, budování nových domů, je v Berlíně opravdu mnoho. Když se dívám na fotky, jsou na spoustě z nich vidět jeřáby. Při procházce městem jsem si říkala, že je nově vznikajících domů možná až příliš a že je škoda, že volná prostranství, která zbyla po zboření Berlínské zdi, nevyužijí pro vybudování nových parků. 

V plánu bylo projít si město, což se nám povedlo. Podívat se na zbytky Berlínské zdi, což se nám také povedlo. Chtěli jsme navštívit Reichstag - to si necháváme na příště, protože je nutné si předem registrovat vstup. Návštěvu muzea jsme také nestihli, protože mě skolila chřipka a tak jsme v neděli místo do muzea jeli po snídani rovnou domů. 

Je toho ještě hodně, co musíme v Berlíně vidět a zažít a tak se těším na nějakou další návštěvu. Třeba někdy na jaře. 

Ubytovaní jsme byli v Airport hotelu na okraji města a do centra jsme vlakem. S jedním přestupem na Ost-Kreuz jsme byli do půl hodiny v centru. Skvělé cestování a skvěle vymyšlený systém městské dopravy. 

Fotek z Berlína je dost a tak jsem je nahrála do galerie.

Berlín letem světem.

čtvrtek 12. února 2015

Jakub slaví 3. narozeniny

Dnes jsou "našemu" Kubovi 3 roky.
Tři krásné roky nám Kuba dělá společnost, rozveseluje nás svou dobrou náladou, udivuje nás tím, jak je šikovný a bystrý.
Je to usměvavý a milý kluk a je důležitým členem našeho Komanda. Je to kluk, kterého si každý hned oblíbí.
Kubu prostě nejde nemít rád.

Milý Kubíčku, přeji Ti, abys byl nadále tak šťastným a veselým klukem, jakým jsi do teď. 

úterý 10. února 2015

Dr. Jekyll a Mr. Hyde aneb období vzdoru je tu

Zná to asi každý rodič. Úderem druhého roku se začínají u dětí zintenzivňovat záchvaty vzteku a roztomilé batole se během vteřiny mění ve řvoucí příšeru. 

Už nějakou dobu pozoruji, že se plíživě období vzdoru blíží i k nám. V posledních týdnech je vztekáníse téměř na denním pořádku. V jednu chvíli je Jari náš roztomilý a usměvavý kluk a najednou přijde otočka o 180° a promění se v malého vzteklouna, který háže věcmi, křičí nebo se válí po zemi. Někdy ho rozčílí, že musí ukončit hru a jít se oblékat, někdy se vzteká kvůli tomu, že mu nechceme koupit autíčko, které zahlédl ve výloze, jindy se vzteká protože neví, jestli chce mléko, čaj nebo limonádu jindy proto, že vyplašil kocoura a ten se mu teď schoval pod gauč.


Výhodou tohoto vztekání je, že je to jako na horské dráze: úsměv - řev - úsměv.
Nálady se rychle střídají, ale ve stavu totálního naštvání zůstává Jari jen po dobu nezbytně nutnou. Upustí páru, zařve si, někdy odejde do pokoje a práskne dveřmi a za chvíli je po vzteku a opět se směje.

Zvládat tyto náročné chvíle nám někdy jde, někdy v tom ještě docela plaveme. Rady, jak úspěšněji předcházet těmto záchvatům jsme se dočetli v knize od profesora Matějčka - nespěchat a v klidu bez křiku a zvýšeného hlasu vysvětlovat, seznámit Jariho s dostatečným předstihem s tím, co bude následovat (nevytrhnout ho najednou ze hry, ale říci mu, že se ještě 3x sklouzne na klouzačce a pak půjdeme domů...), snažit se předcházet situacím o nichž víme, že u něho vyvolávají záchvaty vzteku.

A světe div se, ono to opravdu funguje. Vyžaduje to od nás jistou dávku trpělivosti a nadhledu, ale když se snažíme, tak to jde a den je hned veselejší.

Když už se ale stane, že záchvat vzteku přijde, pomáhá nám dát si Time Out (za tuto radu děkuji Vendulce) - jít na chvíli od sebe, uklidnit se (všichni zúčastnění) a pak v klidu vyřešit to, co způsobilo krizovou situaci. Jak píše prof. Matějček - " Velice pomáhá, můžeme-li pokud možno naráz a úplně změnit situaci. Buď dítě, které se zmítá ve zlostném záchvatu, rázně vezmeme a šoupneme někam, kde je ticho a kde zůstane chvíli samo - anebo ještě lépe, sami vyklidíme pole a rychle odejdeme z místnosti. Zlostný výbuch má jít kamsi do prázdna, nemá být posilován žádnou odezvou." Po záchvatu je důležité dítě opět "přijmout bez výhrad a bez výčitek a ujistit ho svou přízní".

Jsou dny, kdy si sama připadám jako bych byla Dr. Jekyll a Mr. Hyde. Přes den, když se Jari vzteká, mám někdy pocit, že už toho mám plný zuby. A v noci, když spí, stojím u jeho postýlky a rozplývám se nad ním. Když zuří, často zuřím taky, ale když se nám povede den bez vzteku a večer pak sedíme u pohádky, cítím se totálně lapená mateřskou láskou.