úterý 31. prosince 2013

Náš rok 2013

Letošní rok byl tak trochu postavený na hlavu. Nejen u nás. Vnímala jsem, že je náročný pro spoustu lidé v mém okolí. Proto jsem se rozhodla udělat malou rekapitulaci toho, jaký byl letošní rok s Jarinkem, abych si zrekapitulovala hezké okamžiky.

V lednu 2013 mu nebyly ještě ani 3 měsíce a bylo to mrně, které víceméně leželo na zádech, občas se přetočilo na bok. Během jara se začal plazit a do léta svůj styl alá voják vypiloval k dokonalosti, také mu vyrostl mu první zub a začal dělat první „fórky“, aby nás rozesmál. 
V létě přišel na to, že je lepší a rychlejší lézt po kolenou – i v tom byl časem neuvěřitelně rychlý, užívali jsme si koupání, cestování, ale také práci (Jari pak většinou pendloval mezi babičkami a Ninkou, abych mohla jít do práce). Na konci léta s námi zvládl první dovolenou u moře – to už se stavěl podél nábytku a po prvním pádu z postele na dlažbu pochopil, že musí dolů lézt nohama napřed a ne skákat šipku.
V říjnu oslavil první narozeniny a 1. listopadu začal chodit. Během 14 dní si chůzi osvojil natolik, že už k přemísťování nepotřeboval lezení po kolenou. Před koncem roku také objevil kouzlo knížek a s radostí si v nich listuje – rád si nám sedá na klín a prohlíží si s námi obrázky. Nejoblíbenější hračky ale stále jsou ty hudební – bubínků, píšťalek, tamburín a dalších máme plnou krabici.
S radostí a optimismem jemu vlastním vstupuje do dalšího roku a my se těšíme, co nového se v roce 2014 naučí.

A co naše psí holky? Ty prokázaly obrovskou trpělivost a ohleduplnost. Každá se s příchodem Jarinka srovnává po svém. Dupinka se mu raději vyhýbá a Gituška si k němu chodí lehnout a hlídá ho. Když ho ale ukládám do postýlky, obě holky si chodí lehnout k němu do pokoje. Letos bohužel nezbyl čas na pravidelné tréninky, proto si moc přeji, aby to v novém roce bylo lepší. 

Leden 2013 - 3 měsíce, začíná se přetáčet na bok, začínáme vaničkovat
V Jeseníku. Poprvé se přetočil na bok.
Únor 2013 - 4 měsíce, poprvé se přetočil na bříško, Baby mushing týden v Peci, začínáme chodit do Motola na cvičení Vojtovy metody a rehabilitaci
Líbačka se Zuzu po hodině vaničkování.
Březen 2013 - 5 měsíců, pohybuje se válením sudů 
Někam zalézt - to je momentálně velká zábava.

Duben 2013 - 6 měsíců, plazí se, snaží se nás rozesmát různými fórky - nejoblíbenější je prskání


Květen 2013 - 7 měsíců, plazí se, překážku překonává po kolenou, kleká si u nábytku


Červen 2013 - 8 měsíců, začíná lézt po kolenou, začíná si stoupat u nábytku, přestáváme cvičit Vojtovu metodu
Jára sbalen na cestu - to dělá dodnes.

Červenec 2013 - 9 měsíců, zrychluje lezení po kolenou, začíná sedět, užíváme si plavání
Se Zuzu a Markétou na koupališti.

Srpen 2013 - 10 měsíců, začíná obcházet nábytek, sedí a začíná obcházet nábytek, pochvala na kontrole v Motole
S naší smečkou na Slapech.

Září 2013 - 11 měsíců, naučil se sléz s gauče, zlepšuje chůzi podél nábytku
V Chorvatsku - první koupání v moři.

Říjen 2013 - 12 měsíců, první pokusy o samostatné krůčky, slaví 1. narozeniny
Oslava 1.narozenin. 

Listopad 2013 - 13 měsíců, začíná chodit a učí se nové dětské říkanky
Jdeme na zahradu sbírat šišky.

Prosinec 2013 - 14 měsíců, chodí a začíná běhat, slaví 2. Vánoce a rozdává dárky, začíná se zajímat o knížky, zlepšuje jemnou motoriku 
Kluci rozbalují dárky.




sobota 28. prosince 2013

Vánoční svátky

Letošní vánoční svátky byly už druhé, které jsme oslavili s Jarinkem. Byly plné smíchu a radosti a příjemně strávených dní s rodinou. Již tradičně jsme se sešli u našich už 21.12., abychom mohly s mamkou oslavit zimní slunovrat. Den, na který se opravdu těšíme celý podzim. Vždy se nám pak lépe čeká na jaro, když víme, že je konec dlouhým tmavým večerům. 

Kluci zdobí stromeček a rozbalují dárky.
Štědrý den jsme oslavili sami doma a užili si sváteční lenošení (to když si šel po obědě Jari lehnout), zdobení stromečku před garáží (to aby nás Ježíšek našel), odpolední procházku s holčičkami (Jari se také proběhl po louce a “házel” holkám klacíky) a vaření štědrovečerní večeře. Po večeři jsme si sedli ke stromečku a s nadšením jsme rozbalovali dárky. Nejsme zastánci toho, že by děti musely pod stromečkem mít kupu dárků (většinou pak stejně nejsou schopné všechno vstřebat a užít si všechny dárky). A tak měl Jari pod stromečkem od každého z nás jeden dárek a 2 dárky od přátel. A myslím, že mu to stačilo, aby zvládl vnímat, co všechno dostal. Celý večer pro něho byl asi dosti náročný, protože když jsem v půl osmé řekla, že se půjde koupat, rozeběhl se ke dveřím do koupelny a začal se dobývat dovnitř.

Když Jari usnul - mohla jsem si užít můj dárek. Dostala jsem krásnou přebalovací tašku od Dara bags. Vypadá, že je malinká, ale vejde se do ní spousta věcí. Je přesně pro mne - mohu s sebou nosit všechno potřebné a nezbytné pro cestování s Jarinkem. Kromě věcí na přebalování (plenky, ubrousky, Bepanthen) a náhradního oblečení pro Jariho se mi do tašky vejdou i zimní čepice, rukavice, knížky a hračky pro Jariho, peněženka, klíče a svačina. Je to skvělý dárek. 
 
Dara Bags - to všechno se do ní vejde.
Další dva dny jsme byli v Jinočanech. Sešli jsme se téměř v plném počtu a užili si další kopu legrace, když děti rozbalovaly dárky. U večerní pohádky nám Sárinka nadělila krásný dárek - poprvé se sama přetočila na bříško a odstartovala tak novou etapu ve vývoji miminka. Jsou jí necelé čtyři měsíce a už se začíná přetáčet. Šikulka.

Sváteční procházka na Pražský hrad.
Posváteční dva dny jsme si užili v Dobřichovicích. Norinka si bohužel nemohla plně užívat rodinných radovánek, protože jí zrovna trápily rostoucí zuby. Jari se při večerním rozbalování dárků naučil dárky podávat a tak vždy nějaký zpod stromečku vylovil a donesl nám ho. Největší radost mu udělaly hudební dárky. Pomalu tak rozšiřujeme sekci hudebních hraček- už určitě vydají na samostatný kufřík.
 
Jari a Norinka přeprali hrocha. A hroch spolkl Járu. 

Vánoční radovánky jsme zakončili u nás v práci. V sobotu odpoledne jsme šli s Ailee na sono a máme tak potvrzeno, že Ailee jebřezí. Štěňátka se mají narodit na konci ledna. Budeme mít veselo.
Jari a Jonáš - naši veterináři.

pátek 20. prosince 2013

Vánoční přání a krmení zvířat

Terezka měla výborný nápad – začít s adventní tradiční vycházkou do lesa, kam s dětmi doneseme zvířatům něco dobrého k jídlu. Z nápadu jsme byly nadšené všechny.

Vánoční přání a krmení zvířat.
Wendy ještě vymyslela, že bychom mohli posílat lodičky se svíčkou a poslat si tak vánoční přání. Voda v potoce byla na takové malé lodičky poměrně divoká a tak jsme si z kamenů vytvořili tůňku, aby alespoň chvíli loďky mohly plout. Bohužel jsme nešli všichni, ale za ty, kteří nemohli, jsme poslali lodičku s přáním. Snad se nám přání vyplní.

Zvířatům do lesa v Šárce nosí jídlo více lidí, tak snad přes zimu nebudou hladová.



Prvně s námi dnes vyrazila na „komandí výlet“ Lelí se Sárinkou. Jsem moc ráda, že se holky k nám přidaly a doufám, že se Lelí výlet líbil.

Těším se, že příští rok z toho budou děti mít taky takovou radost, jako jsme měli dnes my.
Krmení dětí.

neděle 15. prosince 2013

Baby friendly podniky - díl I.

S nástupem chladných dní, kdy se brzy stmívá a pobyt venku je někdy nutné omezit na co možná nejkratší dobu, chodíme častěji do různých heren a kaváren. Vybíráme si ty přívětivé dětským návštěvníkům. Postupně objevujeme, kam je možné s dětmi jít aniž by se na nás personál a ostatní hosté dívali skrz prsty.

Dnes mám tip na dvě kavárny - Baby Café 4U a Coolničku.

Baby Café 4U
Kavárna v Praze, Řepích, která je více než vstřícná maminkám s dětmi. Mezitím, co si maminky dají výbornou kávu a nějaký zákusek či panini, děti si mohou hrát v dětském koutku. Vyhrají si tady větší děti a miminka. Kavárna je vhodná pro různé dětské oslavy. My tady slavili první narozeniny Kuby a Adélky.

Co v herně najdete: pro děti tu je velká vnitřní prolézačka se skluzavkou a balónky, dřevěné patro plné hraček, dětská kuchyňka pro holky a ponk s nářadím pro kluky, dřevěné vláčky, všelijaká hopsátka a houpátka. 
Baby Café je možné dětem koupit příkrm či přesnídávku. Je možné ohřát oběd v mikrovlnce.
Pokud půjdete do Baby Café o víkendu, raději se podívejte na jejich stránky, zda není kavárna rezervována pro narozeninovou oslavu.
 
Kuba a Jonáš na oslavě jednin v Baby Café.

Coolnička
Kavárna v pražských Vršovicích, která působí spíše jako velká herna se stoly pro rodiče než jako kavárna s dětským koutkem. Děti jsou zde brány jako host č.1. V kavárně je koberec, aby děti mohly běhat bosky, maminky si mohou půjčit u vchodu bačkory. V Coolničce si můžete uspořádat narozeninovou oslavu. Naše děti se tady vždy skvěle vyblbnou a my si pochutnáme na výborné kávě a zákuscích.

Co v herně najdete: pro děti tu je několik skluzavek, houpaček, spousta hraček, trampolína, bazének s kuličkami, šlapací autíčka, tabule a křídy, magnetická tabule a spousta dalších hraček.
Coolničce je možné dětem koupit příkrm či přesnídávku. Je možné oběd ohřát v mikrovlnce. Jak nám potvrdila paní majitelka – s menšími dětmi je lepší zajít do Coolničky dopoledne, kdy jsou starší děti ještě ve školce.
 
Jari a Zuzu řádí v Coolničce.

sobota 14. prosince 2013

Pečení cukroví

Pečení cukroví byla vždy pro mě a mojí sestru velká událost. Babička vždy večer zadělala těsto, a když jsme přišly ze školy, pekly jsme s babičkou cukroví. Užily jsme si u toho spousty legrace, ochutnaly syrové těsto a pak vymýšlely, kam upečené cukroví schováme před ostatními, aby nám do Štědrého dne vydrželo. Teď už pečeme každá sama, ale jako vzpomínku na babičku a na šťastné chvíle, pečeme cukroví podle babiččina receptu.

Letos jsme již podruhé pekly společně s Alenkou, mojí švagrovou. Jariho a Norinku hlídali
tatínkové. Děti nám v kuchyni „pomáhaly“ nebo si hrály v obýváku. Ale příští rok už to bude opravdová týmová práce. Těším se na to, až jim vše připravíme, oni budou vykrajovat jednotlivé kousky a my budeme jen dohlížet, jestli se nám cukroví nepálí v troubě. Přesně tak, jak to dělávala babi.


Společné pečení.

S velkou vervou jsem se pustila do pečení cukroví i tento pátek. Vybavena dobrou náladou a koledami, jsem si představovala, jak mi vše půjde od ruky. Ale zas tak snadno mi to nešlo. Tentokrát jsem dokonce využila i Bepanthen Krém – to když jsem se spálila o horký plech. Ve snaze ochránit Jariho, aby se nespálil, popálila jsem si dlaň já. 

A jak dopadlo mé snažení? Jak už to v mém případě bývá, esteticky není cukroví moc zdařilé, těsto se lepilo a mě brzy došla trpělivost. A tak jsem dnes udělala nové těsto a večer, až bude Jari spát, pustím se do dalšího pečení. 

pondělí 9. prosince 2013

Mikuláš, anděl a čert

Pamatuji si, jak jsem se jako malá bála, když měl přijít Mikuláš a jeho banda. Čím jsem byla starší, tím víc jsem se bála. Vždy jsem rychle drmolila naučenou básničku a slíbila, že už budu hodná. Hlavně, aby už byli zase pryč. Jednou jsem se dokonce snažila nacpat pod radiátor, abych za nimi nemusela jít. Ti naši vesničtí čerti byli opravdu strašidelní a nešetřili nás.

Anděl, čert a Mikuláš v našem provedení.
Když jsem konečně prokoukla, jak to s touhle partičkou je, začala jsem s kamarádkami dělat Mikuláše, anděla a čerta. Já v kostýmu čerta některé děti velmi vyděsila, některé děti mi odevzdávaly dudlíky, některé si z mého přestrojení nic nedělaly. Vždy záleželo na tom, jak staré děti byly, co jim doma rodiče napovídali a jak moc za poslední dobu děti zlobily. Přemýšlela jsem, jak to budu dělat do budoucna já. Co budu Jarimu říkat, jestli ho budu strašit, že si ho čert odnese, že Mikuláš vidí, co během roku dělá atd. Po té, co jsem si vyzkoušela jaké to je být na druhé straně a viděla jsem, jak děti návštěvu Mikuláše prožívají, jak moc se čertů bojí, rozhodla jsem se, že ho strašit nebudu. Nechci mu způsobit trauma ze setkání s Mikulášem a čertem (anděl bývá ve většině případů oblíbenou postavou), tak jak to občas v některých rodinách bývá. Chtěla bych, aby se na Mikuláše těšil a nebál se čertovi říct básničku. Hezky z očí do očí. Aby se neschovával s pláčem za gauč. Zatím je ještě malý a ještě nějakou dobu si ze setkání nic dělat nebude. Ale přijde doba, kdy se to změní a tak si přeji, aby to u nás vždy proběhlo hladce.

A protože máme v Komandu Jonáše, který je napůl Holanďan, zeptala jsem se Vendulky, jak to bývá s Mikulášem v Holandsku a jak slaví Mikuláše oni.

Jonášovi nechal Sint dárky za oknem.
Floris pochází z Nizozemska, kde se velké dárky dávají na Mikuláše a o Vánocích se lidé spíše sejdou na společnou poklidnou večeři. Dárky přináší Sinterklaas a jeho pomocníci, kterým Nizozemci říkají Zwarte Piet (něco jako černý Petr). Hlavní rozdíl od českého Mikuláše je tedy v tom, že ho nedoprovází čert, ale černoch (resp. maur), a zlobivé děti nenosí do pekla, ale do Španělska (což snad vzniklo po Nizozemsko-Španělské válce).
Příjezd Mikuláše je v Nizozemsku velkou událostí, dokonce běží v přímém přenosu v televizi. Samotná oslava Mikuláše je dost individuální, ale zpravidla se nepředávají jen dárky, ale také básničky (často se až z básničky obdarovaný dozví indicie k nalezení dárku) a překvapení - to může být cokoli ručně vyrobeného, většinou jde o něco osobního, fantazii se meze nekladou. Pokud jde o dobroty, nedílnou součástí oslav Mikuláše jsou "pepernoten“ - malé sušenky z kořeněného těsta.


Jonáš je první malé dítě v naší rodině, zatím jsem vlastně vždycky slavila Nizozemského Mikuláše s dospělými, takže na to, jak vlastně opravdu vypadají v Nizozemsku oslavy Mikuláše s malými dětmi, si ještě chvilku počkám, snad už příští rok. 

pátek 6. prosince 2013

Adventní přípravy

Vánoce se pomalu blíží a já se začínám těšit. Slavit je s Jarinkem je úplně o něčem jiném, než to bylo doposud. Tak nějak se na všechno víc těším a přípravy mě baví, protože mu chci vykouzlit hezkou vánoční atmosféru.

Adventní kalendář.
K adventnímu čekání na Vánoce pro mě neodmyslitelně patří adventní kalendář. Moci si každý večer sníst kousek něčeho dobrého a odpočítávat tak, kolik dní ještě zbývá do Štědrého dne, to jsem měla vždycky ráda (když jsme byli malí, brácha nám vždycky čekání urychlil – snědl totiž všechny čokolády ze svého kalendáře a pak se nenápadně pustil do těch našich. Pamatuji si, jak jsme se ségrou každý rok vymýšlely nové schovky, aby Jakub naše kalendáře nenašel. Pokaždé se mu to ale dříve nebo později povedlo :). 
A tak jsme se domluvily s Vendulkou a upekly jsme Jarimu a Jonášovi perníkové adventní kalendáře. Kluci nám u toho chvíli asistovali, chvíli si hráli, sledovali Krtečka, uždibovali a ochutnávali a za odměnu, že byli tak hodní, jim Vendulka zahrála na harfu. To byla pro Járu úžasná odměna. Byl naprosto fascinován.

Další hezké vánoční tvoření jsme si užily s Terezkou. Společně jsme vytvořily adventní věnce a užily si spoustu legrace, když nám Kuba pomáhal zametat jehličí. Lopatku s jehličím vysypal do pračky. Že by nová vůně místo aviváže?

Nalevo můj, napravo Terezčin.

Při společném tvoření nebo procházkách, kdy si kluci společně hráli, jsem si uvědomila, jak Jari začíná dohánět starší kluky a jak se pomalinku začínají mezi nimi smazávat rozdíly. Přesto, že je o 9 měsíců mladší než Jakub s Jonášem, kluci ho začínají brát jako parťáka pro hry. 

Tři osobnosti - Jonáš, Jari a Jakub.

pondělí 2. prosince 2013

Výlet do Lucemburska

Konec listopadu a začátek prosince jsem věnovala kraťandám. Mým holčičkám, Ailee a krásnému a milému Wölfimu. Ailee začala hárat a my tak mohli uskutečnit plánovaný výlet za Wölfim. O tom, jak výlet na krytí proběhl a jak to vidím z kynologické stránky jsem se rozepsala na stránce mé ch.s.Lerbynn. O tom, jaké to bylo z pohledu matky na mateřské, bych se chtěla rozepsat tady.

Ailee s háráním moc neotálela. Jeden den mi Wendy psala, že to vypadá, že už se to blíží. Druhé ráno psala, že Ailee hárá. Bylo tedy nutné rychle improvizovat a zcela překopat plány na odjezd do Lucemburska. Bylo hlavně nutné vymyslet, jak to uděláme s Jarinkem. Naštěstí máme babičky ochotné hlídat a tak se o něj podělily a hlídaly, když byl Martin v práci. Nakonec jsme jeli jen já a Florík. Naštěstí jsme oba řidiči a tak nám cesta rychle utekla.

Wölfi a Ailee.

Ve čtvrtek před půlnocí jsme dorazili do Beaufortu, krásného městečka s ještě krásnějším středověkým hradem. Lucembursko je krásná země, do které se ještě určitě někdy vrátíme. Pátek, sobotu a neděli jsme věnovali psům, procházkám po lucemburském venkově, povídání u dobré kávy a odpočinku. Když už jsme s sebou neměli ani Jariho, ani Jonáše, rozhodli jsme se, že volný čas využijeme k odpočinku. Bylo skvělé se po dlouhých měsících opět vyspat celou noc v kuse. 

Hrad v Beaufortu.

Čtyřdenní odloučení od Jarinka bylo fajn. Bylo příjemné zase řešit něco jiného, být během pár minut připravená k odjezdu, na schůzku přijít včas a nemuset přemýšlet o tom, jestli už není čas na spánek, krmení atd. Když jsme pak ale v neděli jeli domů, cítila jsem, že už se na Jarinka hrozně moc těším. Výlet bez něj byl příjemný, ale už se mi přeci jen začínalo stýskat. A jaké bylo mé překvapení, když jsem pak doma viděla úplně jiného Jariho než toho, od kterého jsem odjížděla. Najednou se mi zdál větší, suverénnější v chůzi a uměl zas několik nových věcí. Neuvěřitelné, jak rychle se děti mění.

A jestli byl výlet úspěšný a jestli je Ailee březí nám potvrdí sonografické vyšetření po Vánocích. Takže budeme mít letos opravdu velké vánoční překvapení.

S Dupinkou na tréninku.
A aby těch psích zážitků nebylo za poslední týden málo – moje nejmilovanější psí holčička Dupinka dnes slaví sedmé narozeniny.  Je hrozné, jak čas rychle letí. V případě psů (a hlavně těch výjimečných) by to tak být nemělo. Stále živě si pamatuji, jak jsem si pro ní v lednu 2007 jela a vezla si jí domů. Bylo to za odměnu za splněné zkoušky. Dopoledne jsem ještě složila zkoušku z fyziologie rostlin a odpoledne jsem si Dupinku vezla na chalupu. Byla rozkošná – s platovým límcem (byla po operaci oka) vypadala jako lampička a hrozně legračně štěkala. Díky Dupince jsem pronikla do tajů kynologie, ze které se stal můj velký koníček. 


Díky Dupince a kraťandám jsem poznala spoustu zajímavých lidí, z nichž někteří jsou mými velmi blízkými přáteli. 






středa 27. listopadu 2013

Mikulášské luftování skříní

S příchodem zimy se probírám věcmi a plnými skříněmi. Letní věci peru a uklízím do sklepa, ty zimní naopak vybaluji a dávám si je do skříně. Najednou vidím, kolik věcí mám, a přesto mám často pocit, že nemám co na sebe. Nebo objevím věci, na které jsem už dávno zapomněla. Asi to každý zná.

Skvělou příležitostí pro protřídění šatníku a sklepa je Mikulášské luftování skříní. Miklulášské luftování skříní je dobročinný bazar na podporu zajímavých projektů. A tak letos již počtvrté luftuji skříně a věci daruji na dobročinný bazar. Z bazaru si vždy naopak přinesu pár nových a zajímavých kousků za pár kaček a ještě tím podpořím dobrou věc. Letos bude výtěžek MLSu věnován Linku seniorů, bezplatnou anonymní telefonickou službu pro seniory, osoby o seniory pečující a osoby v krizi .



Jak MLS funguje?

Luftujeme - Každoročně pomáháme vyluftovat vaše skříně, aby v nich zavanul čerstvý vzduch. :-) Bazar si získal již tradiční přispěvatele kvalitních věcí, s každým ročníkem se pak připojují další. Na bazaru se vždy sejde unikátní nabídka nevšedních věcí. 
Nakupujeme – V tradičních prostorách Literární kavárny na Karlově nám. v Praze probíhá den D, tedy vlastní bazar. V příjemné komorní atmosféře provoněné svařeným vínem, tradičními perníčky a dalšími dobrotami, v klidném prostředí plném usměvavých lidí… 
Darujeme – Jako vánoční dárek předáváme výtěžek akce vybrané organizaci na předem dohodnutý projekt. 


Jak se můžete zapojit?

POSKYTNOUT VĚCI K PRODEJI. Máte-li doma cokoliv, co už nepotřebujete, ale jiným může ještě posloužit, věnujte to nám. Prosím kontaktujte nás, vše si rádi vyzvedneme osobně!
NAKOUPIT NA BAZARU. Těšit se můžete na originální všehochuť oděvů pro malé i velké, doplňků, knih, sportovních potřeb, šperků a mnoho dalšího. Nakupte dárky pod stromeček u nás, protože s námi darujete dvakrát! 
DAROVAT ČÁSTKU NA KONTO PROJEKTU. Pokud vás projekt zaujal, chcete ho podpořit, ale nechcete na bazaru nic kupovat, můžete svůj příspěvek zaslat přímo na účetElpidy. Pokud v poznámce uvedete "Luftování", váš příspěvek se započítá do celkového výtěžku bazaru, který nadace Divoké husy zdvojnásobí. 
ZAPOJIT SE DO PROPAGACE AKCE. V rámci svých "sítí" můžete sdílet pozvánku na bazar a šířit informace o této dobročinné akci. V případě jakýchkoliv dotazů k propagaci nás neváhejte kontaktovat.


Bližší informace k organizaci bazaru

KDY: 7. 12. 2013 - 10-20 hod. a 8. 12. 2013 - 10-14 hod.
KDE: Literární kavárna H&H, Vyšehradská 53, Praha 2 (mapa)

Výtěžek bazaru letos navíc zdvojnásobí nadace Divoké husy až do výše 60 000 Kč

Těším se na další ročník bazaru, letos poprvé bude dvoudenní.



Vaničkování – tak trochu jiné koupání

Vodu zbožňuji od malička. Každé léto jsme s babičkou jezdili na celé prázdniny na chalupu na Slapy. Proto si bez vody a plavání neumím představit léto. Přála jsem si, aby i Jari měl vodu rád a učil se plavat. Aby jednou se mnou sdílel mou radost, abychom si mohli společně užívat letní radovánky.

Na bříšku a pořádně kopat nohama.
Proto jsem začala s nácvikem plavání, když byl Jari ještě maličký. Přes Markétu (kamarádku z Komanda) jsem se seznámila s její porodní asistentkou a instruktorkou vaničkování Petrou Pokornou. Z vaničkování jsme si udělaly každých 14 dní holčičí den – po plavání si děti společně hrály a odpoledne jsme chodili na procházku. Azyl nám poskytla Markéta a Petra se svědomitě a s láskou věnovala Jarimu a Tedýsovi. Kluci pod jejím vedením dělali úžasné pokroky a plavání ve vaně si užívali. Petra s citem přizpůsobovala průběh lekce, a když se zdálo, že je Jari unavený, raději zkrátila plavání a více času věnovala masáži po plavání. Jari se pod jejím vedením naučil potápět, posílil břišní a zádové svaly, zdokonalil úchopovou techniku – to když si z okraje vany bral vodolepky, se kterými pak plaval. Zkrátka z koupání se díky vaničkování stala oblíbená činnost.

Na zádech - jeden z těžkých cviků.

A co je potřeba k takovému správnému vaničkování? 

Vlasně toho moc potřebného není.Důležité je, aby miminko bylo odpočaté, nebylo hladové, ale zároveň nebylo těsně po jídle (to by pak mohlo zbytečně zvracet), dále je potřebné mít napuštěnou vanu až po okraj teplou vodou. My měli ještě vanu vyzdobenou barevnými vodolepkami a pro nácvik potápění jsme potřebovali plastový kelímek
Po vaničkování byla na řadě masáž a na tu jsme potřebovali trochu tělového mléka nebo olejíčku a Bepanthen na zadeček jako prevenci proti opruzeninám. Pak už jen obléknout suchou plenku, čisté oblečení a hurá na zaslouženou svačinu.


Díky vaničkování jsme si opravdu mohli užít letní radovánky a koupání v řece či na koupališti.



pondělí 25. listopadu 2013

Naše nová kuchyň

V našem bytě už bydlíme téměř dva roky. Po malých krůčcích ho zařizujeme, vylepšujeme a zútulňujeme. Tentokrát byla na řadě kuchyň. Zas je o malý kousek hezčí. Pomohla mi s tím Magdaléna. Aneb jak si často říkáme, když jedna z nás odjíždí z návštěvy – nic si nedlužíme. Tentokrát si opravdu nic nedlužíme – já Magdaléně pomohla s její Máří a Magdaléna si svůj pobyt u nás odpracovala. Doslova. Než jsem vykoupala Jariho a oblékla ho do pyžama, byla kuchyň vymalovaná. Na žlutavé stěně krásně vyniknou bílé doplňky. A v nových závěsných truhlících našly své místo lahvičky na mléko, které se povalovaly na lince a zabíraly tak zbytečně místo.

Příště je na řadě chodba. Už se moc těším.

Manko, tak já ti to zamíchám a jdu vykoupat Járu...


Naše útulnější kuchyň.

neděle 24. listopadu 2013

S Komandem v ateliéru, aneb když se mamky fotí

Jednu listopadovou neděli jsme nechaly děti tatínkům a udělaly si holčičí den. S velkými kufry a taškami jsme vyrazily do ateliéru v centru Prahy a užily si den v roli modelek a bezdětných kamarádek. Čtyři hodiny focení se zpočátku zdály dlouhé, ale utekly opravdu hrozně rychle. Normálně se nerada fotím, ale focení v ateliéru jsem si užila a moc mě bavilo. Neskutečně jsme se nasmály a těšíme se na lednové pokračování. Odpoledne jsme se nerozprchly hned domů, ale zašly jsme si na oběd a zaslouženou kávu.
Byl to skvělý nápad udělat si společný holčičí den. Vídáme se s Komandem často, ale jako Komando bez dětí jsme byly poprvé. Za fotky moc děkujeme Honzovi Kubíkovi.

Mnoho tváří matek na rodičovské dovolené:

Někdy unavené.

Někdy usměvavé

Někdy bláznivé,

Vážné, ale i veselé. 

Rozverné a stále v pohybu.

Ale hlavně spokojené.



pondělí 18. listopadu 2013

Domeček pro Járu

Jako malá jsem si se ségrou hrozně ráda stavěla bunkry. U babičky na chalupě. V podkrovním pokojíčku. Z dek, knížek a židlí. Babička s tetou pak musely obdivovat, jak jsme šikovné. Moc ráda na to vzpomínám.

Vzpomenu si na to pokaždé, když hledám Jariho a najdu ho schovaného pod sušákem s prádlem. Sedává tam s nějakou hračkou a číhá na nás. Tak jsme se rozhodli, že mu uděláme jeho vlastní domeček. Z velké krabice od kopírky udělal Martin domeček. Já si po večerech hraju a domeček zdobím. Moje výtvarné nadání není sice bůhví jak skvělé, ale i tak mě to ohromně baví. Dělat Jarimu jeho království. Přes den se chodí do domečku schovávat, nosí si tam lahev s pitím, juká na mě z okna a je rád, když se „leknu“.  

Ani večer, když už Jari spí, není domeček opuštěný – chodí si do něj lehnout psí holky. 

Spokojený Jari.


Gituška odpočívá. 


Kdo si hraje nezlobí.





pátek 8. listopadu 2013

Dušičky nebo Halloween

My slavíme Dušičky - jsou pro mě vzpomínkou na ty, kteří už s námi nejsou, ale také rodinným setkáním s příbuznými. Na hřbitov jezdíme mimo Prahu a tak to byl vždy velký výlet a pro nás děti nevšední den. Cestou na hřbitov nám v autě mami vyprávěla historky z dětství, které zažívala u tety na prázdninách. Ona coby městské dítě a jedináček k tomu si občas zažila horké chvilky se sestřenicemi a bratranci u tety na vesnici. Historky znám už nazpaměť, ale vždy se těším, že je po roce zase uslyším. A navíc doplněné o pohled z druhé strany – od mamčiných sestřenic.  

Jako příklad bych mohla uvést scénku jednoho letního odpoledne. Kanimůra (tak mamce přezdívali) zas byla pro sestřenice a bratrance tak trochu přítěží při hře, protože jí vyfasovali na hlídání. A tak ostatní nenapadlo nic jiného než jí posadit na vor a poslat jí doprostřed rybníka, aby od ní měli klid. Vyděšená teta pak obíhala kolem rybníka a snažila se čtyřletou Kanimůru dostat zpátky na břeh. Jindy jí zase třeba zavřeli na dvoře do velkého sudu a šli si hrát. Odpoledne se chudák teta nemohla dopočítat a tak šla hledat, kam zase Kanimůru schovali. A podobných zážitků má mami z prázdnin plno.

Jari už má dvě sestřenice – Noru a Sáru. Jsem zvědavá, jak se nám nová generace rozroste, kolik dětí nám do rodiny ještě přibyde.  Jsem zvědavá, jaké budou jejich prázdninové zážitky a jak na své dětství budou po letech vzpomínat oni.

Jari v prorodnici v Motole - připraven na odchod domů.


Nora v porodnici v Motole .


Sára v porodnici v Podolí.