Zrádné první opalování

Minulý týden, když měl Jari angínu, byli jsme nucení být skoro pořád doma - snažit se alespoň přes poledne schovat před sluníčkem a vedrem. Přiznám se, že jsem se snažila, ale úplně dobře mi to nešlo.

Po deštivých dnech jsem byla lačná po slunečních paprscích. A tak ve čtvrtek Jari marodil ve stínu na zahradě na chalupě (u nás doma není na zahradě pořádný stín, proto jsme jeli na chalupu) a já si vysloveně užívala sekání zahrady – jen v tílku a kraťasech. Konečně! Konečně jsem mohla zapomenout na pohorky a dlouhý rukáv. Trochu jsem se při tom prvním letošním opalování připálila. Klasika - to se mi povede každý rok. Naštěstí to zachránil chladivý Bepanthen Krém a já se mohla opalovat i v následujících dnech. Čekal mě totiž holčičí víkend.

Magdaléna, Reny, Háňa - po dlouhé době zase spolu.

Jela jsem bez Jariho na víkend s kamarádkami. Plán byl jasný – bez dětí, se psy a s dobrým jídlem, odpočinout si, zkusit se psy pasení ovcí, užít si sluníčko a volno. Jely jsme do Sekerkových louček. Po skoro sedmi letech jsme se vrátily na místo, kde nám tenkrát bylo dobře a kde jsme si užily spoustu legrace. I tentokrát nám tu bylo dobře.
Možná, že jsme si to i víc užily. Víc jsme si vážily toho, že jsme o víkendu jen se psy, že nemusíme řešit, v kolik jít na oběd nebo spát, že zkrátka můžeme fungovat v "normálním" režimu. A taky jsme si vážily toho, že jsme skutečně mohly vyrazit na akci, kterou jsme dlouho dopředu plánovaly, že nám to tentokrát nezkomplikovalo žádné onemocnění (Jarimu zabraly léky a tak jsem mohla s téměř klidným svědomím odjet). Už se mi tolik stýskalo po čistě holčičím a psím víkendu. Najednou i Gituščino, jindy tak otravné, štěkání se nezdálo být otravné a vyčerpávající. Vlastně to psí štěkání bylo hrozně příjemné. 

V neděli se nám nechtělo spěchat domů, chtěly jsme si víkendovou idylu ještě užít a tak jsme po dopoledním tréninku vyrazily na výlet na hrad Valdštejn. To místo mám moc ráda. Už jsme tam byli i s naším Komandem a objevili jsme krásnou kočárkovou trasu (vede z Hrubé Skály na Valdštejn). Tentokrát jsme si ale mohly dovolit více terénní trasu a mohly jsme stoupat přes kořeny do kopce k hradu.

A jak se měli kluci? Řekla bych, že skvěle. Martin mi pravidelně posílal mmsky, abych viděla, co dělají a kde právě jsou. Prý si to oba moc užili. A já si víkend díky tomu, že to Martin s Jarim skvěle zvládají taky užila.

Moji kluci - Martin a Jari.

Na obědě v Chapadle.

Nedělní herní ráno.