Bepanthen Plus – na škrábance nejlepší

Dnešní příspěvek se vymyslel tak trochu sám. Na dovolené v Chorvatsku. Včera jsme byli na večeři a seděli jsme na zahrádce jedné z restaurací. A znáte to - toulavé kočky se k vám hned seběhnou, jakmile ucítí, že máte jídlo na stole. A určitě každý ví, v jak žalostném zdravotním stavu tyto toulavé kočky jsou. 

Těch pár škrábanců - to je ono. Díky Bepanthenu Plus se to nezanítilo. 

Tak jednoho takového kocoura jsme včera přilákali i my. Vrátil se z nějaké bitky, celý pomlácený, vyhublý a rozhodně neměl náladu na dětské mazlení. Jari je ale od našeho Zmizíka zvyklý na kočky a tak si chtěl pohladit i tohoto kocoura. Dřív než jsme stihli zakročit a kocoura před Járou ubránit, vyřešil to kocour po svém - zakousl se Járovi do ruky. Jára řval, kocour syčel a za chvíli bylo jasné, kdo je v této bitvě vítěz. 

Kočičí kousance se umí pořádně zanítit a není radno je podceňovat (sama jsem si to na vlastní kůži několikrát zkusila v práci). Naštěstí jsem s sebou v přebalovací tašce měla Bepanthen Plus. Ten příjemně chladí a desinfikuje rány a tak dnes ráno nebylo po kočičím kousnutí na ruce nic vidět. 

Ani jsem nedoufala, že ráno bude mít Jari ruku bez nateklých šrámů.

Cyklosedačka pro Jaroslava

Byly doby, kdy jsme docela pravidelně jezdili na kole. Na nějakou dobu jsme kolo odložili a já třeba místo ježdění chodila na výlety nebo výcviky se psy, které byly častokrát také náročné co se fyzičky týče.

Ale teď, když už Jari chodí sám a chce si všechno pořádně prozkoumat, potřebuje vzít do ruky každou

šišku, každý klacík, se naše výlety a procházky omezily na to, že obejdeme rybník a to nám zabere 2 hodiny. Moc pohybu to pro mě tedy není. A tak se mi zastesklo po jízdě na kole – společně s Jarim někam vyrazit, dovézt ho do cíle a tam ho pustit, aby se proběhl, v klidu zkoumal okolí. Tak abychom oba byli spokojení – já, že jsem se také trochu hýbala a cvičila a on, že se mohl proběhnout a nikdo ho pořád nepopoháněl, že už musíme jít dál.

Ještě než jsme koupili, brali jsme na procházky alespoň motorku. Jari se na ní naučil jezdit velmi rychle, což kolikrát hrozí rozbitím hlavy nebo odřením kolen či loktů. Rozbití hlavy snad bude předcházet nová helma a odřené koleno spolehlivě ošetří a vydesinfikuje Bepanthen Plus (ostatně jako všechny jiné oděrky či záděry apod.).

A jakou cyklosedačku jsme nakonec vybrali?
Nevybírali jsme my, ale nechali jsme si poradit od Martinova bráchy a koupili jsme, stejně jako Ondra s Alenkou, Hamax Siesta. Je pro děti od 9-ti měsíců, má výškově stavitelné opěrky nohou, které chrání dětskou nohu před výpletem kola, sedačku je možné sklopit dozadu a dítě tak více položit, když usne. V zádové opěrce je prolis pro helmu. Připevnění sedačky na kolo není nijak složité. Tedy pokud nejste stejně malí jako já. Na mé kolo jsme museli koupit jiný držák sedačky, protože ten originální se nevešel pod moje sedlo.

Všechno potřebné teď už máme. Tak už zbývá jen přidělat sedačku, vysvětlit Jarimu, že mít helmu je opravdu nutné (nesnáší pokrývky hlavy) a že být připoutaný v sedačce je super. A můžeme vyrazit na první cyklovýlet.

Angína umí pěkně potrápit

Druhý víkend v květnu jsem měla jen sama pro sebe. Kluci odjeli ke kamarádovi na chalupu už ve čtvrtek odpoledne a přede mnou tak byly 3,5 dne jen pro mě.

Náš marod spí v obýváku. To pro něj není obvyklé.

Jak je využít? Naplánovala jsem si toho hrozně moc – večeře s Terezkou, úklid doma, práce, nákup, dlouhé venčení, nějaký ten výcvik psů, vymalovat v kuchyni, zpracovat fotky, kterých je ve foťáku asi 1200, jet na kole na Živohošť s Máťou a lidmi od ní z práce a po návratu ještě nějak smysluplně využít neděli než se kluci vrátí. Postupně jsem ze svých představ slevovala, protože jsem si svůj víkend chtěla užít hlavně v klidu a taky jsem si chtěla trochu odpočinout. Však ono to malování nebo zběsilé uklízení počká.

Hlavním bodem víkendu byl cyklovýlet. Zabaleno jsem měla od čtvrtka (kraťasy, bundu, nějakou svačinu, Bepanthen na opruzeniny kdybych se zpotila a taky kdybych spadla a odřela si koleno, helmu, brýle, pití, plavky, kdyby se snad dalo koupat), ale nakonec jsem v pátek změnila rozhodnutí a jela jsem v dešti a chladnu na Živohošť autem. Nebyl to sice tak adrenalinový zážitek, jakým jistě byla jízda na kole (někteří šťastlivci píchli za cestu 6x), ale alespoň jsme s holkami měly čas na naše soukromé povídání. Sobotní večírek na Živohošti se vydařil a vydařilo se i dopoledne a návrat domů.

Stavíme Duplo - aby se Jarimu lépe stonalo.

Méně veselý návrat domů měli kluci. Martin volal už ráno, že Jari asi nastydl. A tak přijeli domů dřív, než měli původně v plánu. Jari měl vysokou horečku a bylo mu opravdu hodně zle. Pro snižování horečky jsme střídali po čtyřech hodinách Nurofen a Paralen. Horečka měla tendenci se stále vracet a tak jsem nakonec zašli na kontrolu k naší doktorce. Ta zjistila, že je to pořádná angína. Jari dostal antibiotika Ospen a konečně se mu ulevil. Zítra jdeme na kontrolu. Snad už bude v pořádku. Protože sluníčko a skoro letní počasí nás láká k celodenním výletům. 

V kočárku na zahradě se dobře marodí.

Mé zlozvyky

Zlozvyky určitě trápí každého z nás. Někdy děláme své zlozvyky běžně každý den, jindy jen v případě nějaké stresové situace.  Někdo kouří, někdo se cpe čokoládou, jiný si kouše nehty. Zlozvykem může být třeba i odkládání povinností na poslední chvíli nebo používání sprostých slov, je jich určitě spousta.

Jak už jsem psala, zažíváme teď moc hezké dny se štěňátky a dětmi. Díky hezkému počasí trávíme hodně času na zahradě, hrajeme si s dětmi, se štěňátky, Jari se učí zahradničit a užívá si nejen mě, ale i moje rodiče nebo mojí ségru. Ale každá mince má dvě strany a druhá strana mince nemusí být vždy tak pohodová jako ta první strana. Teď je druhou stranou mé mince hektičnost a stres – stres, abych to všechno stihla, abych zbytečně neodkládala činnosti na druhý den a nevalila před sebou nedodělané věci, stres z toho, abych vše zvládla tak, aby nikdo z nás nestrádal, stres z toho, abych stíhala i mé pravidelné aktivity (partnerský život, plavání, cvičení, trénink se psy, jógu, práci) a vše se netočilo pouze kolem štěňat.

Skvělý nejen na záděry.

A se stresem jdou ruku v ruce mé zlozvyky – kousání nehtů a zvýšená konzumace sladkého. Sladkosti jsou mým celoživotním problémem. Občas se prostě neumím ovládnout a jsem schopná do sebe v mžiku nacpat pytlík bonbonů a když jsem ve stresu, je to ještě horší. Kousání nehtů jsem byla schopná se po státnicích zbavit a pár let už mě to netrápilo. Je ale vidět, že to mám v sobě tak zakódované, že se k tomu ve vypjatých situacích podvědomě zase vracím. A tak mám teď prsty samou záděru, což vypadá vážně „skvěle“. Když se mi záděry zanítí, je to dost bolestivé, ale naštěstí vím, že BepanthenPlus mi s tímto problémem pomůže.

Bude to s nimi těžké loučení.

Období se štěňátky si moc užívám. Baví mě je pozorovat, jak rostou, jak se mění, jak se začínají projevovat v povahách. Baví mě po večerech přemýšlet, které štěňátko kam umístit, aby si nový majitel se štěňátkem vzájemně sedli. A vím, že až se nám za 2 týdny začnou stěhovat do nových domovů, že budu brečet a bude se mi po nich stýskat. Ale na druhou stranu se těším, že se zase aspoň na chvíli vrátíme do starých kolejí a já se zas na chvíli zbavím svých zlozvyků.