O Vánocích jsem se rozhodla, že nám všem třem nadělím
novoroční dárek – naučím Jarinka spát celou noc. A protože se mi to povedlo
během čtyř dní a je to už více než 3 měsíce, rozhodla jsem se, že se podělím o
to, jak to u nás probíhalo.
Jako 14-ti měsíční dítě už to musí zvládnout bez nočního
pití mléka … už se určitě budí jen ze zvyku… nauč ho, že bude usínat bez tvé
přítomnosti a že si dudlík musí najít sám … radila mi kamarádka. Dostala jsem
od ní několik dobře míněných rad a doporučení přečíst si knihu Každé dítě můžedobře spát. Definitivní rozhodnutí, že to zvládneme, jsem získala po přečtení
článku od Veroniky.
Na úplném začátku jsem si po večerech četla knihu, abych zjistila,
co nás čeká a na co mám sebe i Martina připravit. Autorka v knize popisuje
různé případy a důvody, proč mají děti problémy s usínáním a hned uvádí,
jak daný problém vyřešit. Důležité je, co nejvíce zjednodušit usínací rituály (mléko, dudlík, houpání, vyprávění pohádky
apod.) a za plačícím dítětem neběžet hned, ale v doporučených časových
intervalech – tedy nejít příliš brzy a zároveň nenechat dítě zbytečně dlouho
plakat.

My po večeři zvládneme koupání, čištění zubů a pak si buď
prohlížíme knížku, hrajeme nějakou oblíbenou hru nebo jde Jari nakrmit psy a kocoura. Na závěr, když už Jari leží v postýlce,
dáme mu pusu na dobrou noc, podáme mu jeho oblíbenou deku, dudlík, popřejeme
dobrou noc, zhasneme světlo a odcházíme z pokoje. On někdy odvětí pa-pa a
v jeho hlase je slyšet, že je rád, že už může spát.
Díky tomuto zjednodušení usínacích rituálů, Jari pochopil,
že postýlka není místo na hraní nebo že ho tam neukládáme za trest, ale že si
tam jde odpočinout. Pomohlo mu to nejen při večerním usínání, ale také při
odpoledním spánku. Už si sám říká, že chce deku, dudlík a spát. A když ho nesu
do postýlky, těší se, že půjde spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat