pondělí 10. února 2014

Psi, kočka a dítě

S novým rokem máme nového člena domácnosti. Už dlouho se mi stýskalo po kočičí společnosti, kočky mě provázely od dětství. Ale nechtěla jsem si kupovat kočku, chtěla jsem zachránit nějakou nechtěnou, toulavou nebo nějakou, která se nám objeví v práci a nikdo si jí nebude chtít vzít.

Takových nechtěných koťat a koček žije na vesnici spousta, ale pořád mi žádná nechtěla zkřížit cestu (možná že jsem se jen špatně dívala). A těm odloženým v práci jsem úspěšně odolávala s tím, že si je vezme někdo jiný. Před Vánocemi už jsem si domů skoro nesla jednu malou zrzku. Říkala jsem si, že jestli tam bude ještě po svátcích, že si jí vezmu. Nakonec si jí vzala jedna z doktorek a já zase čekala na tu svou. Naštěstí ne dlouho.
26. prosince šel Martin do hospody pro pivo a vrátil se s kocourem. Kocour si ho našel. Přidal se k němu a už se nenechal odehnat. Dlouho jsme pro něj neměli jméno. Byl to prostě Kocour (vlastně mu tak říkáme docela často). Ale nakonec dostal jméno Zmizík – docela to na něj sedí. Rád občas někam zmizí.

Z křesla jen tak nezmizím.
Zmizík je skvělý kocour. A nechat si ho, bylo dobré rozhodnutí. Psí holky ho bez problému přijaly. On je provokuje ke hře a vysloveně si ty kočko-psí hrátky užívá. Ale největší radost z něho má Jarinek. Ja nadšený, když ho vidí. Běhá za ním po bytě, aby ho mohl pusinkovat a hladit. Když je mu někdy do breku nebo se špatně vyspí, náladu mu dokáže celkem spolehlivě zlepšit Zmizík. Jakmile ho zahlédne, volá či-či nebo mňau. Naučil se to téměř okamžitě. Když vidím, jak ho má Jari rád, vím, že už vždycky do naší domácnosti bude nějaká kočka patřit.  
S příchodem kocoura a jeho kočičích hrátek ale občas řešíme škrábance a pokousané ruce. Občas ho chytí amok a snaží se nás všechny ulovit a to se mu pak těžko ubráníme. Pro tyto případy mám doma Bepanthen Plus.

V lékárničce nesmí chybět.
Když tu na ty naše zvířecí parťáky koukám, jak spokojeně spí, jsem ráda, že je máme. Přinášejí mi radost a rozveselení. Občas se mě někdo ptá, jestli jsme se nezbláznili mít v bytě 3+1 tolik zvířat. A navíc k malému dítěti. Prý kvůli chlupům a věčnému úklidu. Je pravda, že ze dvou kolií a kocoura je chlupů dost, ale tenhle problém máme vyřešený díky robotickému vysavači (což byl jeden z nejlepších vánočních dárků). Jediné co musím vždy udělat, je posbírat Járovy hračky před odchodem z bytu. Než jdeme na procházku, zapnu vysavač a z procházky se vracíme do vyluxovaného bytu.


Rozhodně bych se kvůli chlupům na podlaze nevzdala zvířat. Když jsme před 14-ti dny byli nemocní, lehali si k nám, aby nám byli nablízku. Prostě jen v tichosti sdíleli naše onemocnění. A tomu se říká přátelství. 

1 komentář:

  1. My jsme takhle s manželem strávili před lety jedno odpoledne v neoficiálním kočičím útulku, kde jsme pomáhali napůl chromé paní s úklidem výměnou za to, že k sobě vezme kočičku, kterou jsme našli uprostřed dětského tábora. Nebudu zabíhat do podrobností JAK MOC to tam smrdělo... Od té doby mám na kočky od manžela absolutní zákaz. Jen chci podotknout, že moje mamka je ředitelka zoo a tak to není z mé strany nějaká zhýčkanost... Se zvířaty v bytě se to zkrátka musí umět. Ale u Hany nemám obavy ;-)

    OdpovědětVymazat