úterý 6. srpna 2013

Mít o koho se bát

Zážitek sobotního rána, kdy jsme měli ke snídani naservírovanou smrt motorkáře, mě přiměl k zamyšlení, jak krátká chvilka může všechno změnit a jak je dobře, že máme o koho se bát.

Když se moje švagrová zeptala mého bráchy, co budou dělat, až se jejich prcek narodí, odpověděl jí, že už se o něho budou do smrti bát. Měl velkou pravdu a já to tak cítím taky. Po narození Jariho už nikdy neodjedu bezstarostně na dovolenou, na trénink či jen na nákup. Vždycky mě už bude doprovázet myšlenka, jestli je doma vše v pořádku a nikomu se nic nestalo. Když jde všechno hladce, bez komplikací, člověk pomalu zapomene, jak moc mu na jeho blízkých záleží a že by nechtěl, aby se jim něco stalo. Dojde mu to až v momentě, kdy se něco přihodí.

Jari v listopadu 2012

Když jsme začali jezdit na výlety a dovolené bez rodičů, nikdy se náš odjezd neobešel bez jejich starostlivých poznámek o tom, ať jedeme opatrně, napíšeme, až budeme na místě a zavoláme, jak se nám daří. Od doby, co máme Járu, jsem stejná. Když jdu do práce, několikrát během dne přemýšlím o tom, jak se má a jestli je v pořádku. A tak už to bude napořád. S příchodem Jariho na svět se moje pocity obav o mé blízké prohloubily. A jsem za to ráda, protože bát se o někoho znamená, že tady se mnou dotyčný je a že je pro mne důležitý. 

Žádné komentáře:

Okomentovat