Kdy je správný čas na to, aby dítě spalo ve vlastním pokojíčku? Pro
někoho je to v půl roce, pro jiného ve dvou letech, někdo jiný nechává
miminko spát samotné v pokojíčku hned po příchodu z porodnice. Jediná
správná odpověď neexistuje a každý si musí najít, co mu bude vyhovovat.
I my jsme tuto otázku řešili a
konzultovali s ostatními, jak to mají zavedené oni. Zpočátku jsem Járu
měla u sebe v ložnici (Martin většinou spal ve druhém pokoji), abych ho slyšela, když se probudí nebo začne brečet. Hlavně noční kojení tak bylo
velmi pohodlné - nemusela jsem za ním chodit do vedlejšího pokoje. Zpočátku, když jsem kojila i 40 minut a kojila jsem převážně vleže, jsem mohla docela dobře
u kojení odpočívat.
 |
| Pracovna - původní využití pokoje. |
Když nemohl Jari usnout nebo ho
něco trápilo, mohla jsem si ho dát k sobě do postele a nemusela jsem
k němu vstávat. Ale často jsem toto nepraktikovala a to z jednoho
jediného důvodu – když jsem měla Járu
vedle sebe v posteli, pořád jsem se budila s pocitem, že jsem ho
zalehla (což se může snadno stát) nebo že spadl z postele. Proto jsem
spala jen velmi lehkým spánkem, ráno jsem se budila unavená jako bych právě
doběhla marathon. Proto jsem ho raději nechávala spát v postýlce vedle
mojí postele. Když bylo potřeba vrátit dudlík, namasírovat bolavé bříško nebo
ho jen chytit za ruku, nemusela jsem ani vstávat z postele.
S příchodem zimy nás skolila
chřipka a z opatrnosti, aby ji od nás Jari nechytl, jsme ho nechávali spát
samotného v ložnici. Za těch několik dní, kdy jsme byli nemocní, jsme si
na nový režim všichni přivykli. Járovi tou dobou byly 2 měsíce a to že spí
celou noc sám v ložnici, mu nevadilo. Naopak, čím byl starší, tím více
jsem měla pocit, že mu začíná vadit, když v noci přicházím do ložnice.
Jakmile jsem si lehla do postele, začal se převalovat, funět a brzy po mém
příchodu se budil. Pořádně se nevyspal on ani já. A tak jsme začali praktikovat
občasné oddělené spaní. To se osvědčilo a my začali uvažovat o dětském
pokojíčku.
 |
| Járův pokoj (ještě bez postýlky). |
Náš původní plán, že
bychom dětský pokojíček Járovi udělali k prvním narozeninám, jsme změnili
a jsme za to rádi. Když se blížily Jarouškovy „půlročniny“, začali jsme mu zařizovat
jeho vlastní pokojíček. Od té doby, co spí sám v pokojíčku, se o hodně
zlepšilo jeho spaní a usínání. Večer není nutné ho uspávat, stačí ho položit do
postýlky a v tichosti odejít. Chvíli si ještě v postýlce hraje a pak
usne. V pokojíčku má své království, a když přijdou návštěvy tak i svůj
klid, kde ho nikdo neruší.
Osvědčilo se to velmi dobře a
Jára spí mnohem lépe a vzájemně se nerušíme. On může v klidu usínat a my
můžeme vedle v pokoji vysedávat se skleničkou vína.
Žádné komentáře:
Okomentovat