Jak se nám narodil Ledňáček

Zase si trochu zavzpomínám, protože se blíží datum Jariho prvních narozenin, které má v pondělí 14. října. Loni 13. října mi chybělo jen pár hodin do porodu a mně se teď vybavuje celý porodní den, jako by to bylo včera a ne před rokem.

Poslední focení s Ledňáčkem.

V sobotu 13. října 2012 bylo krásné počasí – přesně takový ten další krásný podzimní den, kdy ráno vstáváte s úsměvem a těšíte se ven. Už od noci mě budily kontrakce (od holek jsem tušila, jak by takové kontrakce asi měly vypadat) po půl hodině a tak jsem toho moc nenaspala. Věděla jsem, že je dobré být během dne aktivní a neválet se v posteli. Tak jsem ráno vyrazila s holčičkami na procházku (ostatně – tušila jsem, že je to moje poslední procházka bez kočárku a chtěla jsem si jí užít), nic netušící Martin ještě spal, když jsem odcházela. A tak první, kdo věděl, co se děje, byla Terezka. Možná jsem jí svým telefonátem v sobotu ráno vzbudila, ale potřebovala jsem někomu nutně sdělit, co se děje. A tak trochu jsem tušila, že probuzení jí v tomto případě zas tak vadit nebude.

Jedna z kontrakcí.

Během dne jsme ještě měli v plánu zajet na návštěvu k jedněm i druhým rodičům. U našich jsme si dali vynikající oběd a stihli poslední focení ještě s Ledňáčkem. Za fotky moc děkuji Nince, protože zachytila momenty našeho těšení i toho, jak si i na poslední chvíli děláme z celého těhotenství a porodu legraci. Fotky mě při kontrakcích mě dodnes rozesmávají.

Po obědě jsme si dojeli do Dobřichovic pro Martinovu mamku a jeli s ní společně k nám domů. To už byly kontrakce častější a tak jsme usoudili, že společná večeře bude raději u nás, protože od nás je to do porodnice blíž. Přípravy večeře z mé strany proběhly ještě docela hladce, při večeři už jsem ale měla kontrakce po 5 minutách a tak jsme po večeři odjeli na kontrolu do Motola.

V Motole už šlo vše ráz na ráz. Prvotní monitor a vyšetření po příjezdu, vyplnění dokumentů a přestěhování se na tzv. čekací pokoj. Sestřička si mě přišla po hodině znovu vyšetřit, že prý se potom uvidí, zda si mě tam nechají, než se porod rozjede nebo jestli mě pošlou čekat domů. Po hodině bylo jasno – stěhování na porodní sál. Tam jsem dostala klystýr a hurá na záchod. Na záchodě a ve sprše jsem zůstala poslední hodinu (bylo to o mnoho příjemnější než ležet na sále) než si mě porodní asistentka zavolala kvůli monitoru a dalšímu vyšetření. Po vyšetření bylo jasné, že Ledňáček už na sebe nenechá dlouho čekat – prý tak hodinu a začneme. Za 20 minut přiběhl pan doktor, a že prý začínáme. No hurá, konečně jsem mohla začít.

Naposledy jen my dva.

Paní Matějková – nadechněte se a tlačte, teď si odpočiňte a znovu. Martin byl celou dobu u mne a podával mi pití, držel mě za ruku a dle rady porodní asistentky mi pomáhal se přitáhnout do sedu, aby všechno šlo líp. Byla jsem za jeho přítomnost moc ráda. Nejen, že tam nejsem sama, ale hlavně, že Ledňáčka uvidí od prvního okamžiku, že prostě bude bezprostředně u toho, až se Ledňáček vyklube.

13.10.2012 - s Ledňáčkem

13.10.2013 - s Jaroslavem

Za 20 minut byl Ledňáček na světě. Ani jsem nevěřila tomu, že to šlo tak rychle, že už se narodil a je tu s námi. „ Je to kluk“, říká nám pan doktor. Nevěřícně jsem na něj koukala a ptala se „je to Jaroslav?“ Bylo to tedy opravdu pořádné překvapení. Během těhotenství mi všichni říkali, že tipují, že čekám holku a tak dokonale mě zblbli, že jsem si opravdu myslela, že to bude holka. Když se narodil Jaroslav, byla to zvláštní směs pocitů - směs údivu, radosti a překvapení.

Po dvou hodinách po porodu mě převezli na pokoj, kde jsem ještě nějakou dobu nemohla usnout, přestože jsem už byla unavená. Musela jsem dát tolika lidem vědět, že už je Jari na světě a v hlavě se mi znovu dokola promítal celý uplynulý den. Byla jsem zvědavá, jaký bude, až mi ho ráno znovu přinesou – odpočatého, umytého a oblečeného. Má nos po mojí babičce, bylo první čeho jsem si na něm všimla. Dívala jsem se na něho s úsměvem - je to prostě náhradník za babičku, jak se patří.

Už rok spolu.

Závěrem musím také pochválit porodnici v Motole. Protože jsem se za celou dobu – od příjmu, přes vyšetřovnu, porodní sál až po oddělení šestinedělí nesetkala s jediným problémem. Doktoři i sestry byli neuvěřitelně vstřícní, pečliví a milí. I díky nim na porod vzpomínám ráda a příště opět pojedu do Motola. 

Hurá do dalšího společného roku.