Naše štěňata

Únor nám začal velmi netradičně. V sobotu měla Ailee termín porodu. A tak jsem byla domluvená s našima, že pohlídají Jarinka, abych mohla být nápomocná u porodu a mohla kdykoli odjet k Vendulce.

Jari si užíval víkend u našich. S mým tátou přidělával světla v chodbě. Jari miluje lezení

Horolezec a montér.

po výškách a tak byl jistě spokojený, že může s tátou lézt po štaflích a hrát si na elektrikáře. Protože to v sobotu v podvečer vypadalo, že Ailee opravdu bude rodit, zůstal Jari u našich přes noc a já s Magdalénou jsme vyrazily k Wendy. Po příjezdu nás přivítal Jonáš, chvíli si s námi pohrál a pak šel spát. Jakmile v bytě utichl dětský smích, Ailee přišla k nám, dát nám najevo, že teď už by tedy mohla začít. 

Rodit nezačala a raději se na tu šichtu pořádně vyspala. Začala až v neděli dopoledne. Když Florík s Jonášem odešli na procházku a v bytě bylo opět ticho. Jako by čekala, až tam s ní budeme jen my tři (malého Maránka nepočítám, jako šestinedělňátko skoro celý porod prospal a my o něm ani nevěděly). Možná se do jisté míry před Floríkem styděla a nechtěla rodit před ním, což nám potvrdila i veterinářka, která přijela štěňata zkontrolovat. Zvláštní, že i feny si uvědomují význam a zvláštnost porodu a prožívají to podobně jako ženy.

Teď už je z Ailee maminka. Starostlivá a pečlivá. Jonáš jí hlídá a jen tak někoho k porodní bedně nepustí. Hlídá, aby někdo Krtkům a Myším (jak štěňátkům přezdívá) neublížil.

Až štěňátka trochu povyrostou, budou mít skvělou socializaci od našich komandích dětí, až přijedou na rozmazlovací návštěvy.

 

Ailee a jejích 9 štěňátek.