Když je nemocná celá rodina

Naším okolím obchází v posledních měsících nějaká viróza – zvrací lidi i zvířata. Na veterině řešíme zvracení skoro každý den a nakonec to postihlo i nás. Jediný, kdo v lednu nebyl nemocný je kocour Zmizík (toho asi jen tak něco nesloží).

Průběh byl sice úporný a náročný, ale naštěstí dost rychlý. Za den bylo hotovo. V sobotu začal Martin a v neděli večer už mu bylo dobře. V pondělí odpoledne jsme ho vystřídali já s Jarinkem a od středečního rána už nám je zase hej. Musím ale uznat, že když se zvracení spustilo i u Járy, bylo mi docela úzko. Viděla jsem na nás dospělých, jak nás to vyčerpává, a nedovedla jsem si představit, jak dlouho to může vydržet 15-ti měsíční dítě.

Nakonec nám pomohlo podávat Jarinkovi po lžičkách (když se napil víc, zvracel) lehce oslazený slabý černý čaj. Pití čaje jsme střídali s pitím Kulíška (rehydratačního roztoku) a když se Jari dožadoval jídla, dostal kousek suchého rohlíku.

V průběhu úterý a středy ještě Járu jako dozvuk onemocnění potrápil průjem a tak jsme pečlivě mazali Bepanthenem při každém přebalení, abychom se vyhnuli opruzeninám, což se podařilo.

Jsem moc ráda, že jsem v pondělí po obědě dobře vyhodnotila situaci a odvolala návštěvu u Wendy (chtěly jsme vyrábět Jonášovi k narozeninám domeček). Moc by mě mrzelo, kdybych nakazila Wendy, Jonáše i Maránka. Pro tam malé miminko, jako je Maránek, by to bylo obzvláště těžké.

Naštěstí jsme si to odbyli na začátku týdne a teď už se můžu v klidu připravit na Aileenčin porod - termín má 1.2., tak jsme zvědaví, kolik štěňátek se jí narodí.

Nemocný Jari v obležení kocoura a psa.