V Chorvatsku s Járou

Není to ještě ani rok, co se Jari narodil, přesto jsme za těch 11 měsíců zvládli již několik výletů, víkendových pobytů s kamarádkami a dětmi a jednu zimní rodinnou dovolenou. Nyní si užíváme první letní rodinnou dovolenou.

Protože jsme zrovna na první rodinné dovolené u moře, pokusím se sepsat postřehy

Společné nadšení z koupání v moři.

z pobytu v Chorvatsku. Všechno je nyní poprvé. Prvně jsme s Jarim 1200 km od domova v Chorvatsku, prvně se koupe v moři, prvně s ním zažíváme přímořský večerní život a prvně jsme na dovolené jen my sami jako rodina.

Chorvatsko jsme zvolili z důvodu, že se sem dá relativně pohodlně dojet autem. Díky tomu je možné si s sebou vzít všechny potřebné věci, které na pobyt s miminkem potřebujeme (cestovní postýlka, kočárek, hračky, jídlo a spousta dalšího, bez čeho si myslím, že se neobejdu) a nemusíme je složitě dopravovat z letiště do penzionu.

Musím přiznat, že asi největší strach jsme měli z cesty autem. Přeci jen je to dlouhá

Všestranné využití Bepanthenu - slouží i jako hračka.

cesta, pro dítě sedící v autosedačce asi i chvílemi nepohodlná a nudná. Proto jsme vyrazili večer, aby největší část cesty vyšla na noční spánek. Úsudek to byl správný – Jari usnul pár kilometrů od domova a probudil se během noci jen jednou, když jsme zastavili na pumpě. Jinak spal až do rána. Je určitě dobré mít po ruce tašku s hračkami, jídlem (mléko, ovocné přesnídávky, mléčná kaše) a věcmi na přebalení (plenky, vlhčené ubrousky, Bepanthen - ten jsem tentokrát využila nejen pro Járu, ale i pro sebe, když jsem si na sluníčku spálila rty), když cestujete tak daleko. Při zpáteční cestě, kdy jsme jeli přes den, se mi ještě osvědčilo půjčit Jarimu mobil, když už bylo nejhůř a nic jiného nezabíralo.

Protože Jari zatím ještě nechodí, museli jsme s sebou vzít i kočárek. Vzali jsme

Kapitán a jeho koráb.

starý kočár – hluboká korba, velká kola, pořádné odpružení, ne takové to městské vozítko, která má problém i na pražských chodnících. Sice není moc skladný a v kufru auta zabírá hodně místa, ale jinak má samé výhody. Na místních kamenitých plážích nemá nejmenší problém, když jdeme do města, může si v něm Jari pohodlně zdřímnout (pokud zrovna nemá pocit, že nutně musí sledovat okolní dění) nebo v něm může stát či hopsat, když jdeme na výlet. Což ho samozřejmě baví nejvíc a spolehlivě tím rozesměje kolemjdoucí.

Městečko Trpanj a Apartmán Ivona nám doporučil Martinův známý Plaváček a

Výhled z apartmánu.

jsme rádi, že jsme jeho doporučení využili. Apartmán je asi 10 minut chůze od centra v klidné lokalitě. Takže pro dětský spánek ideální (Jari tu ráno spí nezvykle dlouho). Domácí atmosféra a přátelský přístup Ivoše a jeho ženy jsou příjemným bonusem. Na čistou a klidnou pláž je to pár minut pěšky. Při troše štěstí a bez kočárku je ale možné využít koupání i na „soukromých“ plážičkách podél městské promenády. Místní pláže jsou oblázkové (je dobré vzít si boty do vody), ale díky tomu je voda čistá a průzračná. Pro plavání s dětmi tedy ideální.

Z Trpanje je možné jet autem na výlety do dalších měst poloostrova Pelješac,

Vily na pobřeží.

trajektem na Korčulu nebo na výlet po pevninské části Chorvatska. My jsme se vydali na výlet do Dubrovníku. Cesta autem trvala asi 2,5 hodiny. Silnice vede vinařskou krajinou, kde výhledy na vinice střídají výhledy na moře. Příjezd do Dubrovníku je podobný příjezdu do jiných větších měst. Na okraji jsou nevzhledné bytovky, ale střed města je opravdu „perla Jadranu“, jak vždycky říkala moje babička. Jen škoda, že Dubrovník není „kočárek friendly“ město. Všude spousta schodů a příkrých uliček – to chce opravdu dobrou fyzičku. Proto, kdo chce do Dubrovníku s malým dítětem, je lepší vzít si pro něj nosítko nebo krosnu. S kočárkem je to náročnější výlet. Rozhodně je dobré si na Dubrovník vyhradit celý den, protože je toho ve městě (a to nejen ve starém centru) hodně k vidění. My do Dubrovníku dorazili až po obědě a tak jsme si stihli projít jen starou část města.

Centrum Korčuly.

Dalším cílem byl ostrov Korčula. Na Korčulu se jede trajektem z Orebiće. Do městečka Korčula je to z přístavu asi 3 kilometry. Bohužel pro pěší to není úplně ideální cesta, protože podél úzké silnice samozřejmě není chodník (na první pokus jsme se do Korčuly vydali bez auta). Korčula je překrásné historické město. Na rozdíl od Dubrovníku přívětivé pro kočárky. Centrum je malé, ale opravdu nádherné. Staré domy a křivolaké uličky, ve kterých se na jednu stranu zastavil čas, na druhou stranu, to ve starém centru žije. Není to jen o restauracích a obchůdcích se suvenýry, ale ve spoustě domů se bydlí. V centru jsou sice všude schody, ale jsou pro kočárek sjízdné. Určitě stojí za to, stejně jako v Dubrovníku, projít si nejen centrum města, ale také zbytek města. Všude je spousta příjemných kaváren a restaurací.

Když už jsme byli na Korčule, vydali jsme se na druhou stranu ostrova, do městečka Vela Luka. Bohužel hodně pršelo, když jsme do města dorazili, a tak jsme si dali jen kávu v kavárně na nábřeží a jeli jsme zpátky domů.

A posledním, pro mne krásným městečkem bylo Lovište. Kavárny a restaurace podél

zátoky lákaly k dopolednímu posezení ve stínu borovic a celé městečko mělo takovou příjemnou lenivou atmosféru. Koupání v zátoce bylo jiné než v Trpanji. Voda tu byla teplejší, dno bylo písčité. S trochou odvahy jsem nakonec zvládla prokličkovat mezi sumýši, kterých bylo na dně nepočítaně, a koupání v teplé vodě si užila.

Spoustu zajímavých míst jsme viděli jen z auta nebo neviděli vůbec a tak se do Trpanje asi ještě někdy vrátíme. Pro rodinnou dovolenou to bylo moc hezké místo. 

Náš řidič.