Poslední měsíce se vše točí kolem dětí. S naším Komandem se
pravidelně vídáme, chodíme na výlety, venčit psy nebo děláme dětem herní
odpoledne u některé z nás doma, když je venku ošklivo. Času pro sebe samotné
máme málo.
A tak jsem s radostí uvítala
Ninčin nápad, že bychom mohly společně chodit na jógu. Ninka na jógu chodí už
více než rok a moc si cvičení pochvaluje. A tak jsem se na začátku prázdnin
nechala zlákat. Znám se, že jak jde o to se pravidelně zničit nějakým sportem,
že nemám výdrž a tak jsem překvapena sama sebou, že chodím pravidelně už skoro
3 měsíce cvičit. A děkuji Martinovi, že ráno hlídá Jariho, abych mohla
jít na jógu.
Pro mne to nyní není jen o samotném
cvičení, které mě opravdu baví, přináší mi dobrý pocit z vynaloženého úsilí,
pomáhá mi protáhnout si bolavá záda a posílit svaly, o kterých jsem ani
nevěděla, že mám. Je to pro mne také jednou týdně čas vyhrazený jen pro mne.
Bez dětí, bez Jarinka, bez psů. Prostě jen holčičí chvilka jedno ráno v týdnu.
Dvě hodiny, které mi krásně dobijí baterky.
Žádné komentáře:
Okomentovat