Sportovní výkony na rodičovské dovolené

V poslední době přestaly naše procházky být fyzicky náročné. Děti z našeho Komanda už chodí a tak tlačíme kočárky jen pro jistotu, kdyby se dostavila únava. Naše už tak pomalé vycházkové tempo se ještě zpomalilo a rovná se téměř nule.

Občas je totiž nutné sebrat nějaký klacík, jindy kámen nebo list a tak my dospělí v

jednom kuse jen postáváme a čekáme na děti. Jediný sportovní výkon podávám v momentě, kdy vybíhám za prchajícím Járou nebo házím psům balonky. V kombinaci s létem, kdy vždycky nějaké to kilo přiberu (ach ta zmrzlina a víno večer na balkoně), je to špatná kombinace pro mou postavu. Už se opět nevejdu do kalhot, které mi na jaře byly volné.

Navíc se mi zase vloudil pocit, že zanedbávám sama sebe i naše psí holky, co se společného aktivního vyžití týče. Od tréninků záchranařiny, která byla v posledních letech mým největším koníčkem a která mé psy neskutečně bavila, jsem po dlouhé a těžké úvaze pro nějakou dobu upustila a začala jsem přemýšlet, co bychom mohly dělat jiného (dělat záchranařinu napůl nemá smysl a dělat to naplno, ale na úkor času stráveného s Jarim - to by mi štěstí také nepřineslo, to vím jistě). Nějaký sport, který se dá skloubit s denním režimem, který teď máme a zároveň, u kterého nebude vadit, když občas vynechám trénink.

A tak jsem se znovu (úplnou náhodou) vrátila k běhání. Moje ségra běhá už 8 let a několikrát mě za tu dobu vzala s sebou, že mě běhat naučí. Nikdy jsem v běhání nenašla zalíbení a jen jsem obdivovala každého běžce, kterého jsem potkala, protože já na to výdrž nemám.

Letos se ale všechno sešlo v ten pravý okamžik - pocit, že zanedbávám sebe a psy, že se chci začít více hýbat a zhubnout, počasí, kdy nebylo vedro a to nejdůležitější - zkusila jsem si zapřáhnout psy do postojů, abychom běželi společně.

Dupinka běží jako parťák u nohy a Gituška, jako tahoun mi dodává sílu a běží na napnutém vodítku a nenechá mě zpomalit. A je to jedním slovem BOMBA.

Mám pocit, že jsem konečně přišla běhání na chuť. Do mobilu jsem si stáhla aplikaci Strava, která zaznamenává průběh daného běhu (délka, celkový čas, rychlost atd) a tak ještě můžu hecovat sama sebe. Nebo v aplikaci vidím, že ségra už tento týden byla běhat a já zatím ne a tak mám jasnou motivaci.

Zobrazení běhu v aplikaci Strava.

Mému běhání se rozhodně nedá říkat canicross - to bych byla moc troufalá. Já prostě běhám se psy. A dost mě to baví. Tak mi, prosím, držte palce, aby mi můj elán dlouho vydržel. 

A co vy, jak jste na tom na mateřské se sportem?