Dubrovník

Další město, které jsme na letošní dovolené navštívili, byl Dubrovník. Už jsme v Dobrovníku byli podruhé a pořád mám pocit, že jsme si ho neprošli dostatečně důkladně. Samotné historické centrum – hradby a uličky za hradbami vydají na jeden výlet. Když ne celodenní, tak určitě půl denní. A vidět zbytek města taky vydá na několik výletů.

Před historickým centrem.

Dubrovník měla moc ráda moje babička. Vždycky o něm s láskou vyprávěla a vzpomínala, jak tam bylo krásně a přála si, ještě se tam někdy podívat. Už asi tuším, proč ho měla tolik ráda - pro tu jeho zvláštní atmosféru. Nedivím se jí. Už teď si přeji, znovu se do Dubrovníku podívat. Příště ale raději bez kočárku, protože schody jsou v Dubrovníku ve spoustě ulic.

Klidnější zákoutí Dubrovníku.

Dubrovník je lákadlem pro turisty, je jich všude plno a stánky se suvenýry jsou na každém rohu. V úzkých uličkách se prodíráte nejen davem turistů, ale také kličkujete mezi zahrádkami místních restaurací. 

Hlavní ulice Dubrovníku plné turistů.

Ale když se vydáte mimo turisticky exponované ulice, objevíte krásná zákoutí, kde je liduprázdno nebo objevíte třeba bar na skále, který jsme letos objevili my.

Prý bar s nejkrásnějším výhledem - s tím rozhodně souhlasím.

I když je všude plno lidí, mile mě překvapilo, jak jsou všichni vstřícní k dětem a jejich hrám. Když jsme si rozložili v restauraci hračky na zem, kolemjdoucí se nám s úsměvem vyhnuli, nebo když děti dováděly v kašně, nikdo jim nepřišel vynadat. Naopak, přihlížející se usmívali. Možná to bylo tím, že byli na dovolené, možná to bylo mořem a sluníčkem, možná to tak v Dubrovníku prostě chodí.

Dětská, ale i naše radost. 

Výlet do Dubrovníku byl plný smíchu a rodinné pohody. 

Matějkovi - Martin, Ondra, Alenka, Háňa, Jari a Norinka

Pohoda tam na mě dýchala na spoustě míst (nejvíce samozřejmě v baru na skále). A jestli bylo na naší dovolené nějaké místo, kde jsem se cítila opravdu šťastná, tak to bylo právě v Dubrovníku.

 

Chvilky mé osobní spokojenosti.