V květnu se slaví Mezinárodní den rodiny (15.května). Fungující rodina
je něco, o co je potřeba pečovat a co je potřebné budovat. Nepřijde to jen tak
samo. A jaká je ta
moje rodina?
Vítání občánků 1984 - ještě bez nejmladší Ninky. |
My tři jsme se jako děti (vlastně
ještě i v dospělosti) rozcházeli ve spoustě věcí, neměli jsme společné
kamarády nebo koníčky, neustále jsme se doma prali a různě škádlili. Protože
jsme byli tři, často se stávalo, že jsme hráli přesilovku 2 proti 1, což byly
opravdu perné chvíle pro toho, kdo byl zrovna lichý. Ale už od mala jsme se po
vzoru našich dospělých učili, že žabomyší války jsou pro zpestření všedních
dní, ale že když jde do tuhého, je důležité hodit malichernosti za hlavu a
táhnout za jeden provaz. Několikrát už jsme si to zkusili. Je neuvěřitelné, že
když jde o malichernosti, neumíme se častokrát dohodnout, ale když jde o něco
důležitého, domluva je najednou naprosto snadná a samozřejmá.
A stejně tak to máme i v mé mikrorodině. Když jde o
prkotinu, jsme schopní se hádat celý večer. Ale důležité věci s Martinem řešíme
v klidu a bez hádek. Jednou se mě ptala kamarádka, jak je možné, že jsme spolu
už tak dlouho a že dokonce plánujeme mít dítě. A pak se na mě podívala a řekla –
„no jo, vy máte vlastně to štěstí, že jste oba vyrostli ve fungujících rodinách“.
2013 - Jari a část jeho rodiny na vítání občánků |
Žádné komentáře:
Okomentovat