Babička a já. |
Vím, že se slaví
někdy na začátku května. Ale pořád si nepamatuji kdy přesně a tak si většinou
na přání vzpomenu pozdě. A tak i můj dnešní příspěvek je s malým zpožděním.
Zjišťuji, že se v mnohém podobám mé mamce a babičce. Obě
mě toho spoustu naučily a já to teď dělám naprosto automaticky. Babička nás
učila základním povinnostem v domácnosti, byla první, kdo se nás po
příchodu domů ptal, jak jsme se měli ve škole (naši tou dobou začínali podnikat a tak byli většinou v práci,
když jsme se vraceli ze školy), každé prázdniny si nás brala na 2 měsíce na
chalupu a užívala si nás. Vždycky říkala, že nejkrásnější doba byla, když jsme
chodili do školky.
Mami nás všechny naučila, že bez boje se z bitvy neodchází a že žádná
bitva není předem prohraná. Mnohokrát jsem si na to vzpomněla na vysoké škole,
kde nám při zkouškách vyučující házeli klacky pod nohy. Prostě jsem se vždy po
neúspěšné zkoušce oklepala a zapsala se na další termín a s úsměvem přišla
na druhý pokus.
Často jsme o víkendech jezdili na výlety, ale také jsme
museli každý doma přiložit ruku k dílu. Mami i babi nás učily, že se práce
sama neudělá a že zábava je až po vykonané práci. A podobně to teď děláme také.
Jeden víkend si užíváme výlety a domácí práce jdou stranou. Jiný víkend je
naopak pracovní.
A jaká jsem já máma?
Mami a já - podoba čistě náhodná. |
Ahoj Hani,
OdpovědětVymazatasi žádná správná máma si nemyslí, že je ideální a perfektní. Naštěstí "ideální a perfektní máma" neznamená máma bez chybičky, "ideální a perfektní mámy" jsou ty, které jejich děti volají když je jim úzko, a se kterými se chtějí dělit o svojí radost když jsou šťastné.
Krásný článek!
O.
Ahoj Ondro, děkuji za milý komentář.
Vymazat