Domeček pro Járu

Jako malá jsem si se ségrou hrozně ráda stavěla bunkry. U babičky na chalupě. V podkrovním pokojíčku. Z dek, knížek a židlí. Babička s tetou pak musely obdivovat, jak jsme šikovné. Moc ráda na to vzpomínám.

Vzpomenu si na to pokaždé, když hledám Jariho a najdu ho schovaného pod sušákem s prádlem. Sedává tam s nějakou hračkou a číhá na nás. Tak jsme se rozhodli, že mu uděláme jeho vlastní domeček. Z velké krabice od kopírky udělal Martin domeček. Já si po večerech hraju a domeček zdobím. Moje výtvarné nadání není sice bůhví jak skvělé, ale i tak mě to ohromně baví. Dělat Jarimu jeho království. Přes den se chodí do domečku schovávat, nosí si tam lahev s pitím, juká na mě z okna a je rád, když se „leknu“.  

Ani večer, když už Jari spí, není domeček opuštěný – chodí si do něj lehnout psí holky. 

Spokojený Jari.

Gituška odpočívá. 

Kdo si hraje nezlobí.