Vítání občánků

V dubnu nás čekalo Vítání občánků, které se uskutečnilo v jinočanské kapličce. Kaplička je zrekonstruovaná pro všechny slavnostní příležitosti, které se v Jinočanech pořádají. Atmosféra Vítání občánků byla velmi přátelská a domácí – přeci jen, žijeme v malé vesnici a skoro všichni se osobně známe. Proto jsem možná také od rána pociťovala jistou nervozitu.

Vždycky jsem si říkala, že zrovna toto moc prožívat nebudu, ale nakonec se přeci jen dostavila lehká nervozita a snaha udělat den trochu svátečním (podobné pocity má asi spousta maminek). Pozvali jsme jinočanskou část naší rodiny (dobřichovická část byla na dovolené) a společně si užili sváteční den. Paní matrikářka i paní starostka měly připravenu slavnostní řeč a jak už to tak bývá, dojatí byli nejen rodiče, ale i ostatní přihlížející. Nejmladší občánci Jinočan se nenechali ničím rozhodit a vesele si mezi sebou žvatlali to svoje ba-ba-ba nebo ta-ta-ta a nás tím rozesmávali. Na památku pak dostali upomínkové dárečky. Jména všech dětí, které se obřadu zúčastnily, byla zapsána do kroniky.

Stejně si o tom myslím své.

Na závěr nás čekalo hromadné focení a musím uznat, že se fotky opravdu povedly. Vypadáme na nich všichni vesele a spokojeně. Já na fotkách nespím (a to je velký úspěch) a dokonce i vyrážka, kterou měl Jára kolem pusy díky Bepanthenu zmizela (je opravdu zázračný na všechny možné kožní problémy).
Po obřadě nás čekal společný oběd a nedělní káva u našich na zahradě. Byl to prostě sváteční a odpočinkový den, jak má být.

A koncem roku si s radostí Vítání občánků zopakujeme. V září se má totiž Járovi narodit bratranec či sestřenice.

Jaroslav a jeho lidi.