Vlastně jsem nikdy ani moc nevnímala Mikuláše s jeho dobráckým projevem a dárky, které nám přinesl, ale celou dobu jsem nemohla pustit z očí strašidelné masky čertů a jejich hrozivé vystoupení, třásla jsem se, dokud se za nimi definitivně nezavřely dveře. Na jednu stranu jsem byla na jejich návštěvu natěšená, ale na druhou stranu mě dlouho tato trojice děsila, tak že jsem se schovávala pod stůl, když jsem zaslechla chrastění řetězů v ulicích. Vše jsem prohlédla až na základní škole.
Na střední škole jsme s kamarádkami dělaly Mikuláše s andělem a čertem. Já v roli čerta vždy nejdříve jen pozorovala, jak moc se děti čerta bojí a podle toho jsem pak buď děti postrašila nebo jen v tichosti stála schovaná za Mikulášem. Někdy jsem dokonce musela vycouvat až na chodbu. Až tak moc se některé děti bály. Některé děti návštěvu Mikuláše zvládly v nižším věku lépe než když povyrostly a my je znovu navštívily v dalším roce.
Přemýšleli jsme, jak to letos uděláme, zda Mikuláše pozveme nebo ne. A přestože Jari občas zlobí a umí dělat různé naschvály, je to v jádru hodný a dobrosrdečný kluk. Navíc je v posledních měsících nedůvěřivý ke všemu podivnému a strašidelnému. A tak jsme se rozhodli, že ho zatím nebudeme strašit Mikulášem, čertem a andělem, kteří by pro něho s největší pravděpodobností byli nepochopitelní a zbytečně by se jich bál.
Uvidíme příští rok, jestli k nám Mikuláš přijde.
 |
| Mikuláš, anděl a čert v našem podání v roce 2006. |
Naše Majdulka měla Mikuláše ve školce a jako jediná se celou dobu schovávala pod stolem... Přežila to snad ve zdraví a nenechá to na ní žádné následky...
OdpovědětVymazatŠkolkového Mikuláše si pamatuji. To se mě většinou líbilo. Oni taky bývali takoví jemnější a nepřišli za účelem vystrašit nás. Majdulka je šikovná, že to zvládla - pod stolem nebo na stole, to je jedno. Zvládla to :)
Vymazat