Vysoké Tatry

Neuvěřitelné – po dvou letech si užíváme týdenní dovolenou. Sami, bez Jarinka a psů. Původně jsme chtěli letět k moři, užít si ještě teplo a sluníčko před tím, než definitivně začne podzim se všemi svými deštivými a chladnými dny. Nakonec jsme to přehodnotili a vyrazili jsme do Vysokých Tater.

Jsme tu prvně a určitě ne naposledy. Tatry jsou krásné. Dokonce i v hustém dešti mají své kouzlo. Déšť nás přiměl projít si podhůří a za slunečného počasí si užíváme vysokohorské túry.

Štrbské pleso v mlze.

Náročnost horských stezek je různá – chvílemi se jde po vrstevnicích, to však brzy střídá prudké stoupání, lezení po šutrech, přeskakování potoka nebo strmé klesání, kde jsem si místy musela sednout, abych seskočila z kamene.

Také počasí tu umí být nevyzpytatelné a umí se během chvilky změnit. Pořádná výstroj, náhradní oblečení, svačina a pití je základem. Nechápu některé turisty, které jsme tu potkali – o berlích a se zablokovanou krční páteří, na sněhu v teniskách, slečny v dlouhých kabátech a lakovaných balerýnkách. Takoví tu pak zbytečně přidělávají práci horské službě.

Míst, která stojí za vidění je tu spousta. Za týden se určitě nedá dostat na všechna místa a tak jsme začali zlehka a užíváme si krásné panoramatické výhledy. Nejsme žádní vysokohorští turisté a tak si výstupy typu Lomnický štít, Gerlachovský štít, Téryho chata a podobně necháváme na příště. Zatím si mapujeme místní kopce a děláme si představu pro příště, abychom věděli, kam ještě určitě musíme jít.

Cestou na Velické pleso a Batizovské pleso.

Protože nám první dva dny propršely, rozhodli jsme se, že v následujících dnech budeme k výstupu do hor využívat lanovky a od lanovek se pak budeme škrábat výš do kopců. V Tatranské Lomnici máme lanovku na Skalnaté pleso hned za penzionem, ve Smokovci jezdí lanovka naHrebienok a ve Štrbeském plese jsme se vyvezli lanovkou k Chatě pod Soliskom.

Také se nám dobře osvědčilo koupit si vícedenní jízdenku na tatranskou elektrickou železnici. Tramvaj jezdí z Tatranské Lomnice přes Smokovec ke Štrbskému plesu. Jede na úpatí Tater a zastavuje na všech důležitých výchozích bodech pro vysokohorské túry. Nejsme tak limitovaní tím, že jsme někde nechali zaparkované auto, ale prostě někde slezeme z hor dolů a jedeme tramvají zpátky domů.

V Tatrách je skvěle propracovaný systém turistických cest. Cesty jsou dobře značené a na rozcestích a v mapách jsou údaje o trase udávané v hodinách, nikoli v kilometrech, jako je tomu u nás. To nám teď, když se brzy stmívá, hodně pomáhá. Snadněji si tak můžeme naplánovat výlety, když máme tušení, kolik času nám to asi zabere a jestli se stihneme vrátit do podhůří před setměním. Přes celé Tatry vede červeně značená Tatranská magistrála a z ní odbočují různě náročné stezky na horské štíty nebo prudce klesají cesty dolů do údolí. Během několika málo kilometrů Tatranská magistrála vystoupá nad klečový porost a vede přes kameny a právě v těchto místech se otevírají nádherné výhledy.

Na Lomnickém sedle a cestou dolů od Zbojnické chaty.

Kromě toho, že si užíváme výlety a volna, mapujeme si pro příští pobyt tipy na výlet s dítětem. Rozhlížíme se kolem sebe, zda jsou trasy kočárkové nebo zda jsou výlety s dítětem realizovatelné pouze s krosnou či nosítkem. Zatím jednoznačně vedou krosny. Kočárků jsme tu potkali jen několik málo a to spíše na úsecích Tatranské magistrály v nižších polohách. Nahoru do kopců je to jedině s krosnou. A to i pro starší děti. Myslím, že ani takový turista a vytrvalec jako je Terezky Kuba by tady toho zatím moc nenachodil. Častokrát jsou i cesty po rovině pro děti náročné, protože se jde přes velké kameny.

Na Predném Solisku.

Určitě ale není nereálné si v Tatrách užít dovolenou s dětmi. Potkáváme tu hodně rodičů s dětmi. Systém záchytných bodů v podobě horských chat je tu celkem dobře propracovaný a od chaty k chatě to většinou bývá cesta tak na 2 hodiny.

Dokonce jsme tu zažili to, v co jsem letos již nedoufala - horské sluníčko má ještě sílu a tak jsme se spálili (spálenou kůži krásně zklidnil Bepanthen Krém). Odjíždíme domů krásně opálení jako z dovolené u moře. 

FOTOALBUM  Z  TATER je zde. 

Očkování Priorix a podzimní marodění

Jari má za sebou první dávku vakcíny Priorix (proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím). Dlouho jsem očkování odkládala. Očkuje se od 15-ti měsíců, ale to mi přišlo zbytečně brzy. 

Jari se mi zdál malý a navíc by měl za sebou v krátkém čase Hexavakcínu a Priorix. Proto jsem chtěla mezi očkováními udělat delší pauzu. Navíc 15 měsíců mu bylo v lednu, bála jsem se tedy i případných zbytečných komplikací v podobě nachlazení. Očkování jsme tedy odložili na 18 měsíců. To nám ale překazilo mé nachlazení a letní očkování překazila angína (v květnu a červenci) a tak jsme očkování odložili na září. Tedy na dobu, kdy Jarimu bylo 23 měsíců.

Myslím, že by všechno proběhlo bez vážnějších reakcí. Bohužel byl ale před očkováním v kontaktu s dětmi, které se nezdály být nemocné (kašel a teploty se u nich projevily až v době, kdy už byl Jari naočkovaný). A tak i jeho skolila horečka a laryngitida. A celkově byl dosti unavený, plačtivý, málo jedl (převážně pil jen mléko) a v noci se častěji budil. Asi to nebyla pouze reakce na očkování, ale celkově to bylo spojeno s onemocněním.

Když mu není dobře, chce spát na gauči. A Zmizík ho zodpovědně hlídá.

Prvně jsme si užili jaké to je, když není dítěti po očkování dobře – a musím uznat, že ač jsem běžně docela klidná a nepanikařím, tak teď jsem strach měla. Když se najednou objevila horečka, která stále stoupala, vyměkla jsem a začali jsme s podáváním léků. Horečku jsme snižovali Nurofenem (v knize Varovné signály očkování se píše, že je lepší horečku po očkování snižovat Nurofenem než Paralenem – paracetamol na rozdíl od ibuprofenu totiž snižuje imunitní odpověď organismu). Kašel se zhoršil a přešel do suchého, dráždivého kašle, který jsme léčili pomocí kapek Sinecod a Fenistil. Kapky naštěstí zabraly a tak teď Jari dostává sirup Spiropent a ACC.  Naštěstí je vzorný pacient a není problém do něho léky a sirupy dostat.

Pohádka a plyšový koník - tak se u nás teď marodilo.

A jak už to tak bývá, přidala se ke kašli ještě rýma. Na ucpaný nos se nám dobře osvědčil Nasivin s kapátkem pro děti od 1 roku. Na odřený nos zase Bepanthen.

Teď už se Jari zdá být zdravý a zdá se, že i únava a pláč ustupují a tak jsme ho mohli nechat s mými rodiči a odjet na dovolenou do Tater. Jaké to je v Tatrách a jak si užil Jari týden s mými rodiči, o tom budou další články.

Možné nežádoucí účinky vakcíny Priorix (kopírováno ze stránky http://www.vakciny.net)
Podobně jako všechny vakcíny, může i tento přípravek způsobit nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Nežádoucí účinky, které se vyskytly v klinických studiích s vakcínou Priorix jsou následující:

Velmi časté (mohou se vyskytnout u více než 1 na 10 dávek vakcíny):
zarudnutí v místě vpichu injekce
horečka 38 °C nebo vyšší

Časté (mohou se vyskytnout až u 1 na 10 dávek vakcíny):
bolest a otok v místě vpichu injekce
horečka vyšší než 39,5 °C
vyrážka (skvrnky)
infekce horních cest dýchacích

Méně časté (mohou se vyskytnout až u 1 na 100 dávek vakcíny):
infekce středního ucha
otok žláz na krku, v podpaží nebo v tříslech
ztráta chuti k jídlu
nervozita
neobvyklý pláč
neschopnost spánku (insomnie)
zarudnutí, podráždění a výtok z očí (zánět spojivek)
bronchitida
kašel
otok příušních žláz
průjem
zvracení

Vzácné (mohou se vyskytnout u více než 1 na 1000 dávek vakcíny):
křeče z horečky
alergické reakce

Svatba Ninky a Vojty

V sobotu 6. září měli Ninka a Vojta velký den. Byl to totiž jejich svatební den. 

Moje ségra je od soboty mladá paní Kovalová a prý jí náramně baví teď zvedat telefony a poslouchat zděšení volajícího, že se patrně dovolal na špatné číslo.

Svatební den začal pro všechny brzy ráno, i když obřad byl až od 14 hodin. Nejvíce napilno určitě měla po ránu nevěsta.
Když životní změna tak ne pouze změna příjmení, ale rovnou i změna účesu.

V mezičase, kdy byla nevěsta u kadeřnice, jsme měli prostor pro rodinné přípravy.

Obřad se konal na krásném místě - v Kinského zahradě, na vyhlídce na Prahu. Nina s Vojtou byli chvílemi dojatí, chvílemi asi nervózní, ale ze všeho nejvíc byli šťastní a usměvaví. 

Po obřadu následovalo tradiční focení.

Na první fotce je naše rodina, na další jsou Kovalovi a Matějkovi, na třetí fotce jsou Kovalovi s našimi přáteli z Anglie a na poslední fotce jsou se svědky - Evčou a Peťákem.

Svatební mejdan se konal již tradičně u našich na zahradě (svatbu jsme tam slavili my i můj brácha s Lelí). A slavilo se divoce do pozdních nočních hodin. 

Tak to jsou oni - Ninka a Vojta Kovalovi.

Oni a jejich psí kluci Jeníček a Cedric. Oni - velkej a malá. Oni - šťastní novomanželé. Oni - s úsměvem na společné cestě.

Ninko, Vojto - přejeme Vám hlavně spoustu štěstí a vzájemného porozumění a respektu. 

Celý svatební den zachytil na fotografií TOMÁŠ MOUDRÝ. Děkujeme.

A tady ještě Tomášova FB stránka. 

Víkendové nicnedělání

Měl to být dámský víkend. Jen já s Terezkou a naši psi na chalupě na Slapech. Jenže s dětmi to nikdy není dopředu jisté na 100% a tak z dámského víkendu sešlo.

Kuba onemocněl, počasí je nic moc a tak jsme zůstaly doma. Martin měl jet na víkend s Jarinkem pryč, ale protože je chladno a Jari je po očkování, zůstali doma taky.

A tak jsme udělali kompromis. Kluci jeli na celodenní výlet na slapskou přehradu, abych mohla doma dodělat to, co jsem během týdne nestihla. Samozřejmě, že mi to nedalo a pustila jsem se i do úklidu. Díky naší automatické domácnosti naštěstí moc práce nemám. O špinavé prádlo se postará pračka a sušička, psí chlupy vyluxuje robotický vysavač a nádobí umyje myčka. Jen psí holky musím vykoupat sama. Ale to není práce, to je pro mě radost. Radost, že na ně mám zase chvíli čas a že zase budou čisté. 

Moje vykoupané holčičky odpočívají na balkoně.

Díky našim robotickým pomocníkům mám docela volnou sobotu. Po obědě mám v plánu jít alespoň na hodinku se psy ven a číst si knížku, kterou už mám nějaký ten týden rozečtenou. Jmenuje se Dva proti říši a autor Jiří Šulc v knize popisuje dění okolo atentátu na Heydricha. A tak se mi kniha čte pomalu a někdy obtížně, protože to rozhodně není žádná růžová knihovna. Také jí nemůžu číst každý den, musím na to mít náladu. A tu dnes mám.

Dva proti říši, dnes se těším na čtení.

Ještě bych dnes ráda stihla probrat věci po Jarinkovi a vytřídit, co můžu půjčit Reny pro jejího Kešunána (nebo Kešuánku? Více budeme vědět v úterý). Zimní fusaky do kočárku a zavinovačky už na Jariho opravdu potřebovat nebudu a tak mohou jít do dalšího kola. Myslím, že letošní zimu budou v kurzu boby a sáně a tak budu spíš shánět teplou kombinézu a pořádné zimní boty.

Pár věcí po Ledňáčkovi - co z nich se asi bude hodit Kešuánovi? 

Dnes to máme rozdělené na holčičí a klučičí den a zítra pojedeme na rodinný výlet. 

Kam? To ještě není tak jasné. Možná na hrnčířskétrhy do Berouna, možná na letadla, možná na kole podél Berounky.

Naše svatba 1.9.2007

Dnes slavíme výroční naší svatby. Před sedmi lety jsme sebrali trochu odvahy a pustili se do krásného dobrodružství.
A i když je to občas náročné a každý den není růžový a bezstarostný, nakonec to vždy převáží vzájemné porozumění a respekt.

A za to Ti, Marťo, moc děkuji.
Děkuji Ti také za to, že mě umíš rozesmát a těším se na další rok po Tvém boku.