Pečení cukroví

Pečení cukroví byla vždy pro mě a mojí sestru velká událost. Babička vždy večer zadělala těsto, a když jsme přišly ze školy, pekly jsme s babičkou cukroví. Užily jsme si u toho spousty legrace, ochutnaly syrové těsto a pak vymýšlely, kam upečené cukroví schováme před ostatními, aby nám do Štědrého dne vydrželo. Teď už pečeme každá sama, ale jako vzpomínku na babičku a na šťastné chvíle, pečeme cukroví podle babiččina receptu.

Letos jsme již podruhé pekly společně s Alenkou, mojí švagrovou. Jariho a Norinku hlídali

tatínkové. Děti nám v kuchyni „pomáhaly“ nebo si hrály v obýváku. Ale příští rok už to bude opravdová týmová práce. Těším se na to, až jim vše připravíme, oni budou vykrajovat jednotlivé kousky a my budeme jen dohlížet, jestli se nám cukroví nepálí v troubě. Přesně tak, jak to dělávala babi.

Společné pečení.

S velkou vervou jsem se pustila do pečení cukroví i tento pátek. Vybavena dobrou náladou a koledami, jsem si představovala, jak mi vše půjde od ruky. Ale zas tak snadno mi to nešlo. Tentokrát jsem dokonce využila i Bepanthen Krém – to když jsem se spálila o horký plech. Ve snaze ochránit Jariho, aby se nespálil, popálila jsem si dlaň já. 

A jak dopadlo mé snažení? Jak už to v mém případě bývá, esteticky není cukroví moc zdařilé, těsto se lepilo a mě brzy došla trpělivost. A tak jsem dnes udělala nové těsto a večer, až bude Jari spát, pustím se do dalšího pečení.