Zážitek sobotního rána, kdy jsme
měli ke snídani naservírovanou smrt motorkáře, mě přiměl k zamyšlení, jak
krátká chvilka může všechno změnit a jak je dobře, že máme o koho se bát.
Když se moje švagrová zeptala
mého bráchy, co budou dělat, až se jejich prcek narodí, odpověděl jí, že už se
o něho budou do smrti bát. Měl velkou pravdu a já to tak cítím taky. Po
narození Jariho už nikdy neodjedu bezstarostně na dovolenou, na trénink či jen
na nákup. Vždycky mě už bude doprovázet myšlenka, jestli je doma vše
v pořádku a nikomu se nic nestalo. Když jde všechno hladce, bez
komplikací, člověk pomalu zapomene, jak moc mu na jeho blízkých záleží a že by
nechtěl, aby se jim něco stalo. Dojde mu to až v momentě, kdy se něco
přihodí.
 |
| Jari v listopadu 2012 |
Když jsme začali jezdit na výlety
a dovolené bez rodičů, nikdy se náš odjezd neobešel bez jejich starostlivých
poznámek o tom, ať jedeme opatrně, napíšeme, až budeme na místě a zavoláme, jak
se nám daří. Od doby, co máme Járu, jsem stejná. Když jdu do práce, několikrát
během dne přemýšlím o tom, jak se má a jestli je v pořádku. A tak už to
bude napořád. S příchodem Jariho na svět se moje pocity obav o mé blízké
prohloubily. A jsem za to ráda, protože bát se o někoho znamená, že tady se
mnou dotyčný je a že je pro mne důležitý.
Žádné komentáře:
Okomentovat